Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
A musí být jasné, kdo tato data nezávisle ověřuje. Návrh obsahuje některé správné prvky. Oceňuju snahu omezit střet zájmů mezi autorizovanou obalovou společností a odpadovými podnikateli. Oceňuji snahu zabránit tomu, aby systém, který má sloužit sběru a recyklaci, byl přímo ovládán těmi, kdo mají ekonomický zájem na určitém způsobu nakládání s odpadem, ale současně vidím riziko, že novela fakticky posvětí monopolní postavení EKO-KOMu, aniž by nastavila dostatečně silné veřejné pojistky.
Monopolní systém může být obhajitelný pouze tehdy, pokud je striktně neziskový. A myslím, že na to je potřeba se ještě podívat, jakkoliv paní předkladatelka si je tohoto faktu vědoma. Nejen formálně totiž, nejen tak, že nevyplácí dividendy, ale tak, že žádná hodnota neodtéká skrytě přes poradenství, služby, marketing, smluvní vztahy, personální vazby nebo neprůhledné náklady.
Monopolní systém může být obhajitelný pouze tehdy, pokud jsou jeho data důvěryhodná. Ne, pokud si systém sám nastavuje metodiky, sám sbírá data, sám je interpretuje. Veřejnost má jenom věřit, že všechno sedí. Potřebujeme veřejnou metodiku, nezávislý audit, kontrolu surových dat a jasné rozlišení mezi tím, co bylo vytříděno, co bylo dotříděno, co bylo energeticky využito a co bylo skutečně materiálově recyklováno.
Monopolní systém může být obhajitelný pouze tehdy, pokud je měřen podle výsledků, ne podle počtu kontejnerů, ne podle toho, kolik lidi správně vytřídí, ale podle toho, jestli skutečně snižuje množství nerecyklovaného plastového odpadu, jestli plníme evropské recyklační cíle, jestli vzniká kvalitní druhotná surovina a jestli se výrobcům skutečně vyplatí uvádět na trh méně odpadu a lépe recyklovatelné obaly.
A konečně, monopolní systém může být obhajitelný pouze tehdy, pokud stát nebude jeho rukojmím. Ministerstvo životního prostředí nesmí být v pozici, kdy kontroluje systém převážně prostřednictvím dat, metodik a interpretací, které mu dodává sám kontrolovaný subjekt. To není dostatečný dohled nad infrastrukturou veřejného významu. Evropské zkušenosti ukazují, že nejde o jednoduchý spor: jeden operátor versus více operátorů. Některé země pracují s centrálním nebo v podstatě centralizovaným systémem, jiné s více tržně konkurenčním. Rozhodující ale je, jak má stát nastaven přístup k datům, jak vypadá nezávislý registr, jak se ověřují materiálové toky a jestli operátor nese odpovědnost za skutečnou recyklaci, nejen za sběr.
Německo ukazuje význam nezávislého centrálního veřejného registru. Belgie ukazuje, že jeden silný systém může fungovat, ale musí být měřen podle výsledků. Francie ukazuje, jak EPR musí tlačit i na ekodesign a prevenci vzniku odpadu. Nizozemsko ukazuje, že u některých toků musí být stanoveny konkrétní cíle a operátor musí být nucen na jejich neplnění prakticky reagovat. To jsou standardy, podle kterých můžeme posuzovat i možné české řešení. Ne podle toho, komu vyhovuje současné uspořádání, ale podle toho, zda prokazatelně povede k menšímu množství plastového odpadu a k vyšší skutečné recyklaci.
Mám k dispozici také stanovisko Asociace recyklace plastu. Nepřebírám ho nekriticky jako svůj vlastní závěr, ale zaznívají v něm závažné právní a věcné pochybnosti, které nelze v prvním čtení jen tak přejít. Zaznívají tam závažné právní pochybnosti. Asociace upozorňuje mimo jiné na zásah do akcionářských práv a na otázku nuceného převodu akcií za jmenovitou, nikoliv tržní cenu. To je právní námitka, kterou nikterak nevydávám za svou, ale myslím, že ji nelze v prvním čtení jen tak lehce odbýt. Stejně tak nelze odbýt námitku, že označení činnosti autorizované obalové společnosti za službu obecného hospodářského zájmu musí být řádně odůvodněno. Nestačí prohlásit, že existuje veřejný zájem. Musí být vysvětleno, proč by bez zvláštního režimu systém nefungoval, proč je navržené řešení přiměřené a jak přesně bude stát zajišťovat kontrolu. A právě tady je podle mě návrh slabý. Přichází jako poslanecký návrh do velmi složité a citlivé oblasti, do oblasti, kde se protínají zájmy obcí, výrobců, odpadových firem, recyklátorů, spotřebitelů a státu, do oblasti, kde Česká republika zároveň musí reagovat na evropské požadavky na PPWR, na recyklační cíle a na problém, ten nejzávažnější problém, nerecyklovaných plastových obalů.
Takto důležitou změnu bychom neměli přijímat bez důkladné analýzy dopadů, bez vypořádání soutěžních rizik, bez jasné odpovědi na stanoviska obcí i recyklátorů. Vláda k návrhu sice nakonec přijala souhlasné stanovisko, ale nijak ochotně, ani jednoznačně. A u takto zásadního zásahu do systému EPR považuji za nezbytné, aby zde jasně zaznělo i odborné stanovisko Ministerstva životního prostředí, jak návrh přispěje k plnění recyklačních cílů. Jak řeší faktický monopol EKO-KOMu? Jak reaguje na výhrady Evropské komise a jak zajistí nezávislou kontrolu dat?
Neříkám, že máme systém ze dne na den rozbít. Neříkám, že máme obcím přidělávat byrokracii, a nechci nikomu podsouvat žádné neprokázané úmysly. Říkám ale, že jestli má Sněmovna potvrdit silné postavení jedné autorizované obalové společnosti, musíme současně do zákona vložit mnohem tvrdší podmínky veřejného zájmu. Proto budu v dalším projednávání novely zákona požadovat zejména striktní a vymahatelnou neziskovost autorizované obalové společnosti, nezávislý veřejný audit dat a materiálových toků, veřejnou metodiku výpočtu skutečné recyklace, jasné oddělení třídění, dotřídění, energetického využití a materiálové recyklace, výkonnostní cíle zaměřené na snižování nerecyklovaných plastových obalů, promítnutí nákladů za nerecyklované plasty do systému rozšířené odpovědnosti výrobců, nikoliv do státního rozpočtu, silnější dohled státu nad náklady, smluvními vztahy a střety zájmů a takové nastavení, které nebude brzdit rozvoj skutečné recyklace a trhu s druhotnými surovinami.
Tento návrh proto neposuzuji podle toho, jestli více vyhovuje EKO-KOMu, recyklátorům, odpadovým firmám nebo obcím. Posuzuji ho podle toho, jestli nás přibližuje k plnění recyklačních cílů. A v současné podobě mě zatím nepřesvědčuje. Neprokazuje dostatečně, proč je navržený monopolní režim nezbytný, přestože, jak jsem řekla, ho neodmítám. Nezajišťuje dostatečně nezávislou kontrolu dat a myslím, že všichni, kdo se v tomto sektoru nějak pohybují, vědí dobře, na co narážím. Neváže výlučné postavení autorizované obalové společnosti dostatečně na skutečnou materiálovou recyklaci a neodpovídá přesvědčivě na otázku, proč za nerecyklované plastové obaly dál platí státní rozpočet a nikoliv ti, kteří obaly uvádějí na trh. Jeden operátor není automaticky problém. Problém je jeden operátor bez nezávislého registru veřejně ověřitelných dat a odpovědnosti za skutečné recyklační výsledky. Pokud má mít EKO-KOM výlučné postavení, musí nést výlučnou odpovědnost datovou, finanční a environmentální. ***
