Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A takto je potřeba ke zdravotnictví přistupovat. To je jediná možná cesta, protože neexistuje v České republice jeden jediný občan, který by se dřív nebo později nestal pacientem a nepotřeboval by pomoc českého zdravotnictví. Proto je politické handrkování v tomto směru vždycky kontraproduktivní pro všechny účastníky systému. Proto jsem se snažil nastavit ta pravidla na řadu let a v tom bychom měli pokračovat. Velmi dobře jsem si uvědomoval, že české zdravotnictví nestojí před problémem nedostatku peněz jako takových – a na tom se všichni shodnou: političtí experti, nepolitičtí experti, ekonomové, odborníci – ale že výdaje českého zdravotnictví dlouhodobě rostou a porostou i nadále.

Skutečnou otázkou bylo, zda s rostoucími výdaji dokážeme držet krok také, co se týče efektivity a dostupnosti péče, organizace péče a především ke stárnoucí populaci, zhoršujícímu se zdravotnímu stavu populace, která stárne. Právě z tohoto důvodu jsme kladli mimořádný důraz na prevenci. Zavedli jsme řadu preventivních prohlídek, zavedli jsme řadu kroků, které vedly k posílení prevence. Každý zdravotník, a nejenom zdravotník, ekonom ví, že nejdražší pacient není pacient, který chodí na preventivní prohlídky. Nejdražší pacient je pacient, jehož onemocnění zachytíme pozdě. Tak to prostě je. Jsou pro to tvrdá data, jsou pro to jasné důkazy odborníků.

Proto jsem mezi priority svého působení zařadil rozvoj screeningových programů a včasného záchytu závažných onemocnění. A to jsou ty kroky, abych odpověděl na to, na co se mě tady dvakrát ptal, vaším prostřednictvím, pan poslanec Farhan, které vedou krátkodobě i dlouhodobě k snížení výdajů zdravotních pojišťoven. Spustili jsme screening karcinomu plic, který ale můj předchůdce jako pilot nastavil a já v tom pokračoval, jenom jsem upravil některé parametry, využívaje své profese, co se týče low-dose CT, spustili jsme a prosadili jsme screening karcinomu prostaty, a koneckonců i já jsem z toho profitoval, screening výdutí břišní aorty, které má vynikající výsledky, rozšířili jsme novorozenecký screening o další závažná onemocnění. A tady tyto projekty nejenom zachraňují životy, což je to klíčové, ale především významně šetří zdravotnické prostředky.

Současně jsem novelizoval vyhlášku o preventivních prohlídkách, téměř po 20 letech. A preventivní prohlídky v České republice jsou dneska nejmodernější preventivní prohlídky, které vlastně obsahují všechno od kardiologie, laboratorního vyšetření a řady dalších kroků. A opět je to cesta, v které pan ministr pokračuje, a já ho za to chválím. Je to cesta, která vede k snížení výdajů zdravotnictví, snížení výdajů zdravotních pojišťoven. Protože kvalitní primární péče, kvalitní preventivní prohlídky, kvalitní praktický lékař, to je ta cesta k úsporám. Protože silná primární péče není politický slogan. Je to jedna z nejdůležitějších cest, jak zajistit dostupnou a současně ekonomicky udržitelnou zdravotní péči.

Stejně tak jsem považoval za nutné reagovat na změny, kterými česká společnost prochází. Demografické změny se nezajímají o volební období. Nečekají na výsledky voleb, prostě se dějí. A každý odpovědný ministr zdravotnictví musí mít odvahu na ně reagovat. Proto jsem otevřel debatu o transformaci lůžkového fondu, rozvíjel jsem jednodenní péči, a to zásadním způsobem. Výrazně se rozšířil rozsah hrazené jednodenní péče a definovali jsme, co jsou výkony jednodenní péče. A nebyla to jednoduchá diskuse s odbornými společnostmi.

Posouvali jsme další centralizaci vysoce specializované péče a zas to nebyla jednoduchá situace, protože jsem kvůli tomu byl pohnán k Ústavnímu soudu. Nicméně Ústavní soud řekl: ano, toto lze, je to správná cesta. A tím pádem jsem svým nástupcům otevřel dveře, aby se v té centralizaci pokračovalo, aby se v ní pokračovalo důsledněji, bez rizika trestního stíhání a žalob.

Byla to rozhodnutí, která nebyla populární, nebyla vždy populární. Byla to rozhodnutí, která často narážela na odpor. Jenže odpovědná zdravotní politika nespočívá v tom, že budeme ignorovat realitu. Odpovědná zdravotní politika spočívá v tom, že na ni budeme reagovat včas. A právě proto považuji za důležité připomenout jednu věc. Když dnes čtu důvodovou zprávu k předloženému návrhu zákona, nacházím v ní řadu opatření, se kterými souhlasím. Nacházím v ní podporu jednodenní péče a – velmi chválím – důraz na prevenci, což je naprosto klíčové, je na tom absolutní shoda, další centralizaci vysoce specializované péče – a ano, kdo by chtěl, aby mu transplantovali játra v každé nemocnici, předpokládám, že nikdo – optimalizaci lůžkového fondu a připomněl bych, že v posledním roce se podařilo výrazně snížit počet akutních lůžek o více než tisíc, i tlak na vyšší efektivitu systému. A s ničím z toho nemám problém. Naopak, považuji to za správný směr. Tady si myslím, že mohu aspoň za TOP 09 slíbit jednoznačnou podporu těmto krokům.

Jsem rád, že v těchto oblastech existuje mezi jednotlivými ministry zdravotnictví určitá kontinuita. Zdravotnictví totiž není oblast, kterou lze řídit v horizontu jednoho volebního období. Pokud mají změny přinést výsledky, musí být dlouhodobé a musí na sebe navazovat.

Dovolím si ale připomenout, že většina těchto opatření nejsou žádnými novými objevy roku 2026. Jsou to kroky, o kterých se v českém zdravotnictví hovoří řadu let a které bylo třeba systematicky prosazovat bez ohledu na to, kdo právě seděl v ministerském křesle. O to více mě proto překvapuje, že vedle argumentace o vyšší efektivitě systému dnes současně stojí návrh na mimořádné navýšení příjmů o dalších 21 miliard korun. A zde se dostáváme k další důležité části celé debaty, k hospodaření zdravotních pojišťoven. Protože už v roce 2022 zde zaznívaly obavy, že využití rezerv zdravotních pojišťoven povede k destabilizaci systému, a to k destabilizaci v roce 2022, 2023, 2024, 2025, vždycky ten následující rok, že to povede k destabilizaci. A ne, nevedlo. Zaznívala varování před omezením péče, to se nestalo, před nedostatkem prostředků a před finančními problémy pojišťoven. A já nezakrývám, že část zdravotních pojišťoven byla ve velmi špatném a je ve velmi špatném stavu. To já vůbec netvrdím.

Pamatuji si tehdejší rozpravu velmi dobře. Pamatuji si na tu kritiku, že pojišťovny nebudou schopny dostát svým závazkům. Ano, někdy v budoucnu samozřejmě nebudou schopny dostát svým závazkům, pokud nezačnou redukovat počty nasmlouvaných lůžek, pokud nezačnou dělat to, co jim zákon ukládá, co mají ze zákona dělat. A bohužel selhání všech politických garnitur od roku 1989, a ano, i za sebe mohu říct, že je to selhání, je – že se nikdy nepodařilo vysvětlit občanům, že se nikdy nepodařilo vysvětlit populaci, že nejsou pojištěni u Ministerstva zdravotnictví, že nejsou pojištěni u vlády, ale že jsou pojištěni u své pojišťovny. Každý z nás máme svoji pojišťovnu a tak, jak se pečlivě zajímáme, pravděpodobně, co nám nabízí pojišťovna, u které máme pojištěné auto, co nám nabízí pojišťovna, u které máme pojištěný dům, tak se v podstatě vůbec nezajímáme o to, co nám nabízí pojišťovna a jak hospodaří pojišťovna, u které máme pojištěné to nejcennější, co máme, svoje zdraví.

Každý občan by se měl ptát své pojišťovny, jak hospodaří? Proč nenasmlouvala péči tam, kde bydlí, a nasmlouvává ji tam, kde je jí nadbytek? Proč nenasmlouvává především ty obory, které chybí? Proč platí za lůžka, která nejsou obsazená? Já jsem nikdy do tohoto vztahu nevstupoval a na rozdíl od mých předchůdců se ani jednou nestalo, že bych zneužil politickou moc a nutil pojišťovnu, aby uzavřela smlouvu s oddělením, nemocnicí nebo zařízením, kde se zřizovatel či pojišťovna rozhodli toto odsmlouvat. Protože toto by mělo být zcela v kompetenci pojišťoven a ty musí být tlačeny do toho, aby co nejefektivněji hospodařily s prostředky, které jim svěřili přímo nebo nepřímo občané České republiky, tedy jejich pojištěnci.

Jak je možné, že jsme zde letos na jaře vedli debatu o přerozdělení 8 miliard korun z Všeobecné zdravotní pojišťovny ve prospěch zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, a tuto debatu jsem už v rámci těch faktických připomínek říkal, když tedy ty pojišťovny mají být ve špatném stavu. I to je důkaz toho – a já rozumím všem těm důvodům, jak se k těm penězům Všeobecná (zdravotní) pojišťovna dostala – že hospodaření jednotlivých pojišťoven je rozdílné. Jsem velmi zvědavý, jak dopadne výsledek hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny na konci roku a o kolik se bude lišit od těch predikcí, které byly v loňském roce, od těch řekněme pesimistických. A já jsem si jistý, že u Všeobecné zdravotní pojišťovny, byť přišla o 8 miliard, ten výsledek bude daleko pozitivnější, než předpokládala. Ale jsem si také jistý, a dokázal bych je možná jmenovat, že u některých pojišťoven bude daleko horší, než předpokládaly. ***