Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.10 hodin)
(pokračuje Ester Weimerová)
Zvýhodňování či naopak znevýhodňování určitých médií nebo jejich novinářů narušuje informační a kontrolní funkci, kterou média plní a omezuje možnosti občanů volat své zástupce k zodpovědnosti. Přestože spolu koaliční média soutěží musím vyzdvihnout jak si toto riziko uvědomují a navzájem brání svou profesní svobodu. Věřím, že my bychom zase měli bránit demokratické principy. Jak byste se cítili, kdybyste byli znovu zvoleni ne na základě toho, že se občanům líbí vaše práce, ale protože jste dotlačili média k autocenzuře, byli byste na sebe pyšní? Pokud chceme férové mediální prostředí a férovou politickou soutěž, měli bychom společně odsoudit jejich ohrožení. Nevpouštět bychom měli spíš diskriminaci novinářů do demokratické společnosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další v pořadí je přihlášena paní poslankyně Michaela Moricová. Prosím.
Poslankyně Michaela Moricová: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, děkuju za udělení slova. A já se budu věnovat tématu sucha. Asi tady nikoho úplně nepřekvapí, protože to není nic, co by se tak jednoho dne najednou zjevilo na titulních stranách novin a vláda rozhodně věděla o hrozících problémech, pokud tedy nežila pod kamenem nebo se nerozhodla tento problém ignorovat. Před suchem varují odborníci už dlouhé roky. Mluví se o vysychající krajině, o půdě, která ztrácí schopnost zadržovat vodu, o extrémních výkyvech počasí, o horku ve městech, o nutnosti adaptace. Obce to vědí, zemědělci to vědí, lidé v regionech to vidí na vlastní oči a tudíž to určitě viděl i pan ctěný premiér Andrej Babiš při svých cestách po republice. Jenže vláda se stejně tak nějak tvářila, že vlastně nemá vůbec nic proti vyjádření Petra Macinky, že má klimatickou krizi za ukončenou.
To je super, co? Jenže siláckými řečmi problémy nikdy nezmizely. Jen s nimi někdo pohladil ego, sucho udeřilo, a to bez ohledu na něčí machrování.
Voda se neřídí tiskovkami vlády a už vůbec se neřídí tím, co kde žbleptne nějaký Motorista. A také se neřídí tím, jestli klimatická krize někomu ideologicky se hodí, nebo se mu nehodí. Vodu buď v krajině udržíme, anebo ji ztratíme a pokud ji ztratíme, tak to opravdu nezaplatí pan premiér, ani ministři, ale zaplatí to obce, zemědělci, lidé v regionech, domácnosti a nakonec celá Česká republika. Protože sucho není jenom ekologické téma, ale je to i téma bezpečnosti, téma potravin, cen, je to téma kvality života v obcích. Je to také téma toho, jestli naše krajina zvládne horko, přívalové deště a dlouhá období bez srážek. A jestli něco opravdu nepotřebujeme, tak je to vláda, která se tváří, že boj se suchem znamená svolat schůzku, až když problém nejde přehlédnout. Respektive až když se sucho Andreji Babišovi objeví v průzkumech.
Sucho se řeší tím, že stát chrání vodu, půdu a krajinu po celý rok. Tohle nemá být žádný projev beznaděje a lomení rukama, právě naopak, protože my víme, že ta řešení existují a my je známe. Naděje tady je, ale naděje není sedět a čekat, že příští rok víc zaprší. Naděje je dobře odvedená práce. Naděje je krajina, která umí zadržet vodu když spadne. Naděje jsou mokřady, remízky zdravá půda, menší eroze a opatření, která zpomalují odtok vody. Naděje jsou města, která umí pracovat s dešťovou vodou, místo aby se ji co nejrychleji snažila poslat do kanálu. Naděje jsou stromy ve městech, zelené střechy, propustné povrchy, zastíněné ulice a obce, kde se dá i v létě normálně žít. Naděje jsou pravidla, která neupřednostní beton před krajinou pokaždé, co se objeví developerský zájem. Naděje je stát, který používá data, plánuje a pomáhá samosprávám dřív, než přijde krize. A přesně tímhle směrem politika podle mě musí jít. Ne strašit lidi koncem světa, ale říct jim pravdu, protože ten problém je vážný, avšak řešení existují a pokud je budeme dělat včas, můžeme mít krajinu, která bude odolnější a můžeme mít obce, kde se bude i v horkých letech dobře žít. Můžeme mít i stát, který nečeká, až nastane krize, ale umí těm krizím předcházet. To je podle mě rozdíl mezi politikou strachu a politikou naděje. Strach říká nic se nedá dělat. Popírání říká žádný problém není. Ale odpovědná politika říká, že problém vidíme, bereme ho vážně a máme plán, jak ho řešit. A přesně takovou politiku Piráti představují. Politiku, která bere klimatickou změnu vážně, ale zároveň nebere lidem naději. Politiku, která chrání přírodu ne proto, že je to hezké heslo, ale proto, že bez zdravé krajiny nebude dobře fungovat ani ekonomika, ani obce, ani život lidí v regionech. Politiku, která ví, že voda v krajině není součást žádné ideologie. Je to základní podmínka života.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, sucho není problém, který vyřeší jedna tisková konference a povolání Richarda Brabce z post bečvovského exilu. A není to ani problém, který zmizí, když se mu budeme posmívat, posmívat se a bagatelizovat problémy to totiž umí každý, ale postavit se jim čelem a řešit ho, to nás činí zodpovědnými dospělými jedinci. A je tady cesta. Cesta, kde stát nečeká, až krajina popraská a voda nekončí zbytečně v kanálu. Cesta, kde se obcím pomáhá a nejen slibuje a pak se do regionu nic nepošle. Cesta, kde se budoucnost nepopírá, ale připravuje.
Protože naděje v politice nevypadá tak, že lidem slíbíme, že žádný problém neexistuje a všechno bude jako dřív. Naděje vypadá tak, že problém pojmenujeme a začneme ho opravdu řešit a nebudeme schovávat hlavu do vyprahlé hlíny. Proto navrhuji bod s názvem Babiš řeší sucho tiskovkou a možná přijde i Brabec.
A teď tady mám ještě druhý bod programu, protože moc se nemluví o dalším rozměru sucha a tím jsou zvířata a nemyslím jenom hospodářská, ale především ta volně žijící, ptáky, hmyz, drobné savce, obojživelníky, zvěř v krajině. Tvorové samozřejmě nemají své poslance a nemohou nám přijít na výbor říct, že jejich prostředí vysychá a přesto na ně dopady sucha dopadají velmi tvrdě. Když mizí voda z krajiny, mizí i místa, kde mohou pít, rozmnožovat se a přežít horké týdny. Kde vysychají tůně, mokřady, malé vodní prvky. Mizí prostředí pro obojživelníky a hmyz. A když stát reaguje pozdě, neubližuje tím jenom lidem, ale i tvorům, kteří jsou na zdravé krajině úplně závislí. Říkám to i proto, že v této Sněmovně sedí poslanci napříč politickými stranami včetně ANO a SPD, kteří o sobě dlouhodobě říkají, že jim na zvířatech záleží. A já jim to opravdu neberu. Já jim to věřím.
Jenže pokud nám na zvířatech opravdu záleží, tak se nemůžeme tvářit, že ochrana zvířat začíná a končí u přísnějších trestů nebo u jednotlivých emotivních kauz. Ochrana zvířat znamená i ochranu prostředí, ve které mohou žít. Zvířata netrpí jen tehdy, když jim někdo přímo ubližuje, ale trpí i tehdy, když zmizí stín, když vyschne voda, zmizí potrava, když krajina přestane být místem k životu. Proto i boj se suchem patří do debaty o ochraně zvířat. Chceme krajinu, kde budou mít zvířata vodu, úkryt a prostor k životu. Pak musíme chránit mokřady, remízky, tůně, stromy, zdravou půdu a přirozené prvky v krajině. A musíme pomáhat obcím, zemědělcům a vlastníkům půdy dělat opatření, která vodu v krajině zadrží a hlavně musíme přestat předstírat, že sucho je problém až ve chvíli, kdy se toto téma krásně hodí Andreji Babišovi. Zvířata totiž vážně nezajímá nějaká ideologie a kdo zrovna sedí ve vládě a už vůbec jim nepomůže nějaká tisková konference. A já vím, to je naprosto šokující.
Zvířata prostě neřeší, jestli klimatická krize někomu sedí do programu. Ona potřebují vodu, stín a potravu. Potřebují prostředí, ve kterém mohou přežít a jestli nám na nich opravdu záleží nám všem, tak bychom to měli dokázat i tehdy, kdy se nebavíme jen o trestech, ale i o suchu a krajině. Já vám děkuji a proto navrhuji i druhý bod programu a ten se jmenuje Když vysychá krajina trpí i zvířata. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Jenom v jakém pořadí chcete ty body navrhnout? Jako první body? Dobře.
Další, kdo vystoupí v pořadí, je pan poslanec Vlček, připraví se pan poslanec Bendl. ***
