(11.30 hodin)
(pokračuje Oldřich Černý)
Podle dat Rady Evropy je Česká republika v počtu 180 vězňů na 100 000 obyvatel sedmá v Evropě a třetí v Evropské unii po Slovensku a Litvě. Je tedy důležité si položit otázku, jestli je možné začleňovat osoby ve výkonu trestu opět do společnosti. Jedinec, který se chce ve výkonu trestu odnětí svobody a po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody změnit, se musí chtít změnit sám. Musí změnit své hodnoty, zaměření a musí dodržovat společné standardy chování, jak společenské, tak i právní normy.
Také bude záležet, jak okolí bude k jedinci otevřené. Začlenění odsouzených zpět do společnosti je velice složitý proces, protože odsouzení žili problémovým životem a ve vězení mohli od dalších odsouzených získat spousty špatných návyků a rad. Je nutné na ně neustále kladně působit již ve vězení, pokusit se odstranit záporné návyky a snažit se o změnu jejich myšlení tak, aby přišli na to sami, že by bylo pro ně samotné a v konečné fázi i pro společnost (dobré?), pokud by se začali ubírat tím správným směrem, to je především nepáchat trestnou činnost.
Stát vynakládá nemalé finanční prostředky na podporu těchto odsouzených, kde se zapojí i státní i nestátní organizace, různé soukromé neziskové subjekty, ale především to záleží na samotném jedinci, zda chce svůj život strávit po vězeních, ve věznicích, nebo být plnohodnotným, přínosným občanem v prvé řadě sám pro sebe, potažmo pro svoji rodinu a následně i pro společnost.
Hnutí SPD pochopitelně chce v tomto směru podpořit bezpečnost naší společnosti, zvýšení kvality života i zajištění nižší finanční náročnosti celého systému trestní justice. Proto navrhuji tento bod, jak jsem již říkal, s názvem Prevence kriminality jako prostředek ke snižování kriminality v České republice. Máme připravený projekt, který má pomoci odsouzeným, kteří se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, a následně jim pomoci po jejich propuštění. Může pomoci i jeho rodině, v otázce zajištění ubytování, splácení dluhů a umožnit mu vést řádný život. Prosím o zařazení tohoto bodu po již zařazených pevných bodech. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, mám zaznamenány oba dva body.
A nyní další z přihlášených je pan poslanec Koten, poté se připraví pan poslanec Kettner, a to hned dvakrát. Máte slovo.
Poslanec Radek Koten: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, kolegové, kolegyně, já bych tady rád zařadil bod, který by se měl jmenovat Stát nestíhá vyplácet penze a nyní chodí seniorům dopis od zdravotních pojišťoven, že dluží. Týká se to desítek tisíc důchodců, kteří si zažádali o důchod už někdy v loňském roce, doposud tedy nemají výměr svého důchodu, a vzhledem k tomu, že ani nepracují, zdravotní pojišťovny začínají evidovat dluh, a posílají jim tedy peníze (dopisy?) s dlužnou částkou, kterou by měli zaplatit.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se obhajuje tím, že počet žádostí je daleko větší než v minulých letech, nicméně je poměrně dost nepřijatelné, aby lidé, kteří si o důchod řádně zažádali, se dostávali do dluhových pastí tím, že zdravotní pojišťovny po nich budou požadovat zdravotní pojistné, které by za ně už měl platit stát.
Je to poměrně velký problém, protože pan ministr práce a sociálních věcí již sliboval několikrát nápravu, nicméně náprava stále nepřichází. A vzhledem k tomu, že těch lidí, kteří jsou takovýmto způsobem poškozeni, může se také stát, že tím, že nemají ještě vyměřen důchod, tak se budou dostávat samozřejmě i do finančních problémů, protože v případě, že tato dávka jim nebude chodit, tak si budou muset jít žádat zase o jiné dávky, protože v podstatě nebudou mít čeho žít.
Bylo by tedy dobré, kdyby bod s tímto názvem, protože se týká opravdu velkého počtu lidí, byl zařazen jako první bod, protože rada úřadů "obracejte se na naši infolinku" jim skutečně nepomůže, a řešení musí přijít opravdu velmi, velmi rychle. Úspory lidem, kteří čekali na starobní důchod, už určitě po pěti, šesti měsících docházejí a opravdu by bylo potřebné to tady projednat, a tím tedy ten problém, řešení toho problému urychlit a uspíšit. Proto tento bod navrhuji jako první bod dnešního jednání. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím pana poslance Kettnera, který má dva body. Rovnou vám dávám deset minut.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, mám k návrhu dva body, nijak vás nepřekvapí, že opět je to z oblasti školství. První bod, který bych chtěl navrhnout, by měl znít Úprava hygienických norem ve školství. V médiích obecně na oficiálních stránkách pětikoalice se objevila zpráva, že by se měly upravit hygienické normy, které už jsou nějakým způsobem zastaralé, a že bychom měli být nějakým způsobem progresivní. A já, když jsem si tak pročítal ty návrhy, tak za mě je tam příčina a důsledek. My neřešíme příčinu a chceme nějakým způsobem horkou jehlou šít ty důsledky, a to je nedostatečná kapacita ve školách.
My tady máme mnoho let neřešený problém s kapacitou. Dokážeme predikovat, jaký bude vývoj, máme nějakou populační křivku, věděli jsme, že tato situace nastane. Velice podobný problém, jako nyní řeší střední školy, naprosto identický problém je v mateřských školkách. My teď máme silné populační ročníky, do toho uprchlická vlna a najednou ten problém nám tady eskaloval. Za mě by ta úprava měla být nějakým způsobem systémová. Dobře, kapacity jsou nedostatečné, pojďme to řešit systémově, například rozšiřováním kapacit škol a školek, to, co jsme zaspali, bychom nějakým způsobem do toho měli začít investovat.
Úprava hygienických norem, ten cíl, je jednoznačný. Dnes hygienické normy zabraňují tomu, aby školy a třídy byly nějakým způsobem přeplněné. Když tyto normy nějakým způsobem zmírníme, kapacita škol zůstane stejná podle stávajících norem, ale najednou se nám navýší počet dětí. Bude to na úkor právě hygieny a bude to na úkor zdraví dětí.
Mimochodem, tím, že ty hygienické normy snad mají nějaký význam, dlouho se na ně nesahalo, tak asi fungovaly a skutečně měly svůj význam. Proč je tedy rušit? A že to můžeme nějakým způsobem změnit? Slyšel jsem takovou myšlenku, že například stačí jedno umyvadlo na chodbě. Já si dost dobře nedokážu představit, když mám klasickou školní chodbu, kde je šest, sedm tříd, jak se šest, sedm tříd, když si to spočítáte, kolik je to žáků, jak se všichni budou střídat u jednoho umyvadla.
Pořád mluvíme o dětech, jak by měly dodržovat hygienické návyky, před každým jídlem si umýt ruce, tak už vidím, jak dozor se z toho zblázní, jak celých šest tříd se půjde vystřídat postupně u jednoho umyvadla. Už vidím - nacákaná voda, úrazy, protože nějaké dítě tam uklouzne, flákne sebou, zlomí si ruku. Prostě je to problematické. Dost dobře jsem nepochopil, co je na tom zastaralého, to, že máme například jedno umyvadlo ve třídě. Chceme tedy docílit něčeho v oblasti bydlení, jako bylo v první republice? Když jsme v první republice měli pavlačové domy, tehdejší normou bylo, že bylo jedno umyvadlo na patře a společný záchod na patře, a přece to taky stačilo. Takže i tímhletím směrem se budeme ubírat, že prostě na co být tak přehnaně nároční? ***
