(18.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
V dalších svých vystoupeních se Masaryk vyjadřoval k hospodářské a zahraniční politice, k anexi Bosny a Hercegoviny a k česko-německému vyrovnání. V jednom z projevů hájil zájmy valašských občanů, kteří ho do říšské rady zvolili, a to předložením návrhu na poskytnutí státní podpory valašským obcím. V mnohých projevech vystoupil Masaryk proti konfiskaci v českých časopisech jako Čas, Osvěta lidu, Pokrokové listy, Naše doba, Macharova čítanka, Vzdělání lidu a dalších, kterým rakousko-uherská vláda zabavila některé články či jejich části, čímž porušila svobodu tisku. První Masarykův projev v říšské radě v červenci roku 1907 se týkal problémů českého národa. Jeho řešení viděl Masaryk v tom, že český národ získá svobodu a demokracii. Tvrdil, že demokratizací politiky, sněmovny a všech rakouských institucí by se vyřešily vnitřní problémy monarchie. Mluvil proto o nutnosti rozšíření všeobecného volebního práva do zemských sněmů a o prosazení volebního práva pro ženy. Kromě toho se Masaryk ve svém projevu zabýval důležitostí sociální reformy. Poukázal na výsledky voleb v české části monarchie, kde sociální demokraté získali většinu hlasů. Tvrdil, že z výsledků voleb lze vyčíst, co nejvíce trápí český lid. Politici by se proto na přání lidu měli připravit a prosadit sociální reformu. V dalším ze svých projevů Masaryk jednoznačně vystoupil proti anexi Bosny a Hercegoviny, kterou označil za neoprávněnou. Poukázal na to, že měla být zástupcům bosensko-hercegovinského lidu položena otázka, zdali chtějí být k Rakousko-Uhersku připojeni. Masaryk odmítl přístup, kterým anexi ospravedlňovala rakouská vláda. Ta tvrdila, že faktický stav, že Rakousko-Uhersko 30 let spravuje území Bosny a Hercegoviny, vytváří stav právní, tedy oprávněnost k zabrání tohoto území. Masaryk poznamenal, že anexe dosvědčila přetrvávající absolutismus škodící monarchii.
Kovtun píše, že Masaryk se svými vystoupeními v říšské radě snažil o probuzení zkostnatělého Rakousko-Uherska k životu, k demokracii a k pokroku. Jeho pokusy o změnu postavení českého národa v monarchii neuspěly, protože jakákoliv změna byla v rozporu s cíli rakouské vlády. Ta chtěla zachovat status quo, tedy udržet tradiční centralistickou monarchii a neměnit postavení žádného slovanského národa. Rakouská vláda byla přesvědčena, že monarchii lze udržet pouze tím, že nebude docházet k výraznějším změnám. Její přístup se však ukázal dlouhodobě neudržitelný. Monarchie na svou nechuť přizpůsobit se a akceptovat nové požadavky doby doplatila svým rozpadem. V roce 1908 si Rakousko-Uhersko násilně připojilo Bosnu a Hercegovinu ke své monarchii, a to bez souhlasu ostatních evropských mocností.
Teď se už zaměřme konkrétně, protože to je to, kde právě je přesně také ta souvislost s tím vaším návrhem na korespondenční volbu, na tu změnu toho systému. Připomeňme si Masarykův boj za vznik českého státu, jak se to formovalo, a porovnat to s tím vaším přístupem k té věci.
Emil Ludwig píše, že Masaryk se již od mládí ve svých studiích vyjadřoval pro evoluci a pokrok. Nikdy nepatřil k zastáncům revoluce, kterou považoval za politický radikalismus a primitivismus. Krátce předtím, než začala první světová válka, došlo u Masaryka k posunu jeho myšlení. Začal tvrdit, že revoluce může být morálně dovolena v případě, že se jedná o obranu proti útlaku, nebo v případě, že revoluce hájí svobodu a spravedlnost. Masaryk tedy říká, že revoluce je přípustná, pokud je nezbytná. Kovtun uvádí, že Masaryk v roce 1910 při oslavě svých šedesátých narozenin prohlásil, že Rakousko-Uhersko by si zasloužilo položit pod něj dynamit a vyhodit jej do povětří. O tři hodiny později Masaryk píše, že nevěří v rozpad monarchie a že ví, že Rakousko-Uhersko dále potrvá. Proto je třeba se zasadit o jeho přeměnu a něco z něho udělat.
Masarykovo předválečné uvažování bylo plné skepse a pesimismu o životaschopnosti Rakouska-Uherska. Tížilo ho vědomí, že český stát je součástí nefungující a chátrající monarchie, která mu brání ve vlastním svobodném pokroku a vývoji. Současně si uvědomoval, že změnu a zánik Rakouska-Uherska by mohla přinést zřejmě jen revoluce a válka, což ale Masaryk bytostně odmítal. Pro něho je jedna věc bránit se násilí a druhá věc je vytvářet násilí nové. Právě vytváření nového násilí je nevyhnutelný důsledek revoluce.
Ačkoliv Masaryk s válkou a revolucí nesouhlasil, nebylo v jeho silách ovlivnit světové dění. 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Ta se brzy rozrostla do celoevropského válečného konfliktu známého jako první světová válka. V ten okamžik to byl právě Masaryk, kdo se tehdy postavil do čela zahraničního odboje proti monarchii.
Jenom, pane místopředsedo, abyste věděl, popisuji, v jakých těžkostech se rodila česká státnost a v jakých těžkostech se rodilo vlastně formování české demokracie a ústavy, aby bylo jasné, proč... Doufám, že se shodneme na tom, že to je snad závažné téma, ne? Závažnější než tady teď zrovna... Tady desítky let Masaryk na tom pracoval, pracovali na tom i další vlastenci. Vy teď přicházíte s poslaneckým návrhem na korespondenční volbu. Je potřeba si uvědomit tyhlety souvislosti. Vy si to neuvědomujete ve vládní koalici, tak proto vám to tady vysvětluji. Že to není jen tak, že vy teď si lusknete a ohnete volební zákon, které je v rozporu s ústavou. Ta česká státnost, československá státnost, to všechno mělo dlouhý vývoj, často prolitý krví samozřejmě, doslova, mučením a vším možným, a vy to teď tady prostě hodíte do koše. Jenom proto, že se chcete udržet za každou cenu u vlády, tak prostě tady ohýbáte věci, které se tady formovaly velmi dlouho dobu. Proto to tady říkám.
Jan Galandauer se zamýšlí nad tím, jak došlo k přeměně Masaryka pacifisty a odpůrce radikalismu v Masaryka revolucionáře. Galaundauer píše, že Masaryk sám se snažil tuto otázku zodpovědět ve své knize Světová revoluce, kde tvrdil, že poslední roky před válkou lépe poznal mravně degenerovanou habsburskou dynastii. Masarykův poměr ke státu byl dán mravností, a jelikož habsburská monarchie v čele s monarchou pro něj mravná nebyla, opravňovalo ho to k přímé akci proti takovému soustátí.
Když propukla válka, pobýval Masaryk na prázdninách v saském Žandově. V Německu byla tehdy vyhlášena mobilizace, která znemožňovala jeho návrat do Prahy. Musel tedy počkat v Německu, kde mezitím pozoroval přípravy německé armády na válku. Masaryk vzpomínal, že mu v tu chvíli imponoval německý smysl pro pořádek a řád, a uvědomoval si, že bude těžké Německo porazit. Oproti tomu věděl, že Rakousko-Uhersko bude brzy válkou vyčerpané. Když nakonec dojel do Prahy, byl tam svědkem toho, jak čeští chlapci a muži nedobrovolně a s odporem rukují. V ten moment se Masaryk rozhodl, že musí něco dělat. Svědomí poslance mu nedovolovalo sedět doma se založenýma rukama, zatímco ostatní Češi jdou do války. Masarykův první počin byla dvojí cesta do Nizozemska. ***
