(9.50 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Často hovoří zastánci manželství pro všechny a argumentují pro název, shodný název s dosavadním institutem manželství. Já tady k tomu uvádím: je to možná úhelný kámen, tento název nebo shodnost názvu, a tento argument podpořit nemohu. Nemohu ho podpořit prostě z toho důvodu, že lidský rod je postaven na biologickém rozdílu mezi mužem a ženou, a pro dvě různé situace, to znamená pro svazek osob různého pohlaví a pro svazek osob stejného pohlaví, které z důvodu biologických rozdílů - ne etických, ne mravních, ne jakýchkoliv jiných rozdílů, ti lidé mohou být stejně dobří a stejně špatní v obou svazcích - ale prostě proto, že ten svazek je rozdílný, otázku názvu manželství pro svazek osob stejného pohlaví podpořit nemohu.
Druhý, možná velmi silný požadavek, prosba názorové strany manželství pro všechny, je narovnání všech soukromoprávních práv a povinností - ono se někdy nemluví o těch povinnostech, takže práv a povinností - a teď s odhlédnutím od práv a povinností k dětem. Narovnání soukromých práv a povinností - já vždycky říkám obě dvě ty roviny, protože máme občas všichni tendenci v moderním světě zapomínat také na ty povinnosti - tak narovnání práv a povinností je naprosto legitimní a oprávněný požadavek zastánců manželství pro všechny, to říkám s plnou vážností. Musí si sáhnout do svědomí naši předchůdci v předchozích volebních obdobích, protože je prostě pravdou, je realitou, že v právní úpravě registrovaného partnerství v dosavadní právní úpravě, v pořád platné a určené právní úpravě, soukromá práva a povinnosti registrovaných partnerů prostě stejná nejsou, takže tento požadavek naopak velmi silně podporuju, je podle mě spravedlivý, férový, oprávněný, silný, legitimní.
Třetí bod, který často zastánci manželství pro všechny uvádějí a na který jsem se snažil podívat a myslet na něj, je to, že uvádějí - český právní řád tím, že svazek osob stejného pohlaví, to znamená dnešní platné a účinné registrované partnerství, je upraven zvláštním zákonem - tak z nás vlastně dělá osoby dvou kategorií. Proč občané České republiky mají jako základní civilní kodex občanský zákoník a my musíme mít zákon o registrovaném partnerství? Takže tento argument považuju za prakticky stejně silný, stejně oprávněný, stejně legitimní, stejně férový, protože to racionální odůvodnění nemá, a je to otázka - to není zase z mé strany kritika - je to otázka na naše předchůdce v předchozích volebních obdobích v obou komorách Parlamentu České republiky.
Posouvám se ke čtvrtému bodu nebo čtvrtému argumentu a on jenom navazuje v zásadě na to, co jsem řekl v argumentu ad 3, legitimnost požadavku přesunout úpravu soukromých práv a povinností osob ve svazku stejnopohlavním do základního civilního kodexu České republiky, to znamená do občanského zákoníku - jednoznačně říkám: ano, náš společný pozměňovací návrh tuto věc řeší a nosičem pro náš pozměňovací návrh je občanský zákoník.
Pátý bod, tam mě nejvíc překvapuje, a tady se budu naprosto zastávat opět stejnopohlavních párů, má to moji silnou podporu - a tady jenom z pohledu odborného právnického, legislativně technického, je to věc, které vlastně nerozumím, ať už na samotném návrhu na sněmovním tisku 241 tak, jak byl předkladateli předložen, tak na pozměňovacím návrhu kolegy Josefa Cogana, prostřednictvím paní předsedající - přece, pokud nějakým způsobem projde úprava, a nepředjímám, v jaké podobě nakonec projde, úprava svazku osob stejného pohlaví, tak musíme řešit dosavadní právní vztahy. A já teď upozorním na několik velmi praktických rovin. Přece i osoby, které dnes žijí v registrovaném partnerství, mají nějaké společné bydlení - budu opravdu akcentovat úplně tyto praktické životní věci - mají třeba společný nájem bytu, mají dneska nějaký majetek, nějaké majetkové hodnoty, které leckdy i společně vytvářely - a já vím, že někdy mně to bylo v mých vystoupeních rozporováno, ale věřte a věřím, že ti, kdo z vás čtou pozměňovací návrhy detailně, tak vědí, že to hodnotím na sto procent objektivně a pravdivě. V samotném sněmovním tisku 241 předkladatelé tyto životní situace a to, jak s nimi bude naloženo, vůbec nijak neřeší. Tam je jedno přechodné ustanovení, které se týká matrik, jedno jediné přechodné ustanovení. Opravdu ty praktické životní situace - bydlení, majetek, to, co se bude dít se svazkem, kde dnes osoby stejného pohlaví žijí v registrovaném partnerství - se nijak neřeší žádným přechodným ustanovením, aby se to dosavadní registrované partnerství případně stalo buď manželstvím pro všechny, nebo partnerstvím. Jinými slovy, my bychom ty osoby - a to mně tedy nepřipadá taky úplně správný a férový postup - vlastně hnali do situace, kdy by musely provést rozluku registrovaného partnerství podle dosavadního zákona o registrovaném partnerství a pak vstoupit do nějakého nového svazku, ať tady dnes projde jakýkoliv svazek. Tak to mně z pohledu praktického životního pohledu na páry stejnopohlavní přijde vůči nim ne úplně správné, protože opravdu zapomenout na roviny praktického každodenního lidského života podle mého názoru není správné.
Vždycky se dá všechno napsat líp, nebudu z našeho pozměňovacího návrhu dělat ten nejlepší možný. My jsme ho odpracovali s maximální možnou precizností. A pokud se podíváte na přechodná ustanovení v našem společném pozměňovacím návrhu, tak všechny ty praktické životní situace - společné bydlení, právo společného nájmu, majetkové poměry dosavadních osob stejnopohlavních v regionálním partnerství, právě tu otázku, aby nemusely osoby, které dnes jsou v registrovaném partnerství, podstupovat znova ještě proceduru, která pro ně nemusí být komfortní, pokud by chtěli nastoupit do nějakého svazku, který by vzešel z dnešního rozhodnutí Poslanecké sněmovny, tak máme přechodné ustanovení i k tomu. To znamená, tady si myslím, že na to předkladatelé nemysleli - nechci hodnotit ty důvody, myslím to opravdu právně, obsahově, a ty pozměňovací návrhy a samotný návrh, sněmovní tisk 241, jsou opravdu takové, jak tady teď popisuji.
Dostávám se možná k nejspornější otázce, nebo aspoň tak z rozhovoru s kolegy ji vnímám jako nejspornější: práva a povinnosti - vždycky podtrhuji práva a povinnosti - k dětem. Tady budu možná nejobsáhlejší a nejdetailnější z mého vystoupení, ale nebojte, nebude nijak dlouhé, rozhodně nebudu tady do 11 hodin, jak se mě ptali někteří z kolegů. V debatě názorové strany manželství pro všechny často zaznívá - chceme narovnat práva k dětem, chceme nastavit ochranu dětí v České republice. Takže k té rovině, chceme narovnat práva k dětem, chceme mít stejná práva k dětem, právo na osvojení, právo na výchovu dětí, jako mají manželé v institutu manželství. Tady si dovolím opravdu citovat, protože slova ctihodných ústavních soudců jsou mnohem řeknu vážnější, kredibilnější než slova má, pouhého řadového poslance. Teď budu citovat z plenárního nálezu, to znamená, nálezu všech 15 ústavních soudců - není to ono složení, které máme teď aktuální - z plenárního nálezu Ústavního soudu 7/2015 z června 2016:
"Bod 35. Odůvodnění a argumentace Ústavního soudu. Ústavní soud vychází především ze skutečnosti, že neexistuje základní právo na osvojení dítěte, a to ani na ústavní úrovni České republiky, ani na úrovni mezinárodních závazků České republiky. Není totiž dáno ani základní právo na uzavření sňatku, respektive registrovaného partnerství. Zvláštní ochrana je totiž zaručena podle čl. 32 odst. 1 Listiny (základních práv a svobod) České republiky, toliko rodičovství a rodině. Postačuje proto konstatovat, že pojem rodina chápe Ústavní soud primárně nikoliv jako jakýsi umělý sociální konstrukt, nýbrž především jako konstrukt biologický, založený na pokrevním příbuzenství osob, které spolu žijí, případně jako vztah nepříbuzenský, který však biologický vztah napodobuje." ***
