Když jsem se ptal svých kolegů, našich předchůdců tady ve Sněmovně, jak tehdy stanovovali po roce 1989 nastavení odvodů u živnostníků, tak řekli: Ano, tenkrát byla politická dohoda, že jsme věděli vědomě, že živnostníky v odvodovém a daňovém zatížení chceme zvýhodnit, aby živnostenský stav se po komunistické totalitě rehabilitoval, aby lidé se nebáli začít podnikat, aby byli podpořeni ze strany státu. Také i tehdy se řeklo, že zhruba po deseti letech by se ten stav měl postupně začít upravovat, ale to se vlastně za těch třicet let nikdy nestalo. Myslím, že každý vnímáme, kdo jsme aspoň trošku soudní, že je tady velký rozdíl v odvodové zátěži, následně i v sociální ochraně v mnoha situacích. To říkám jako člověk, který začal na vysoké škole fungovat jako OSVČ, jedenáct let tu práci dělal jako OSVČ, a vím, jaké jsou složitosti a rozdíly mezi tím, jestli jsem zaměstnanec, protože jsem byl také zaměstnanec, než jsem šel do politiky, osm let, a tím, když jste živnostník, který je zodpovědný plně sám za sebe, nese veškerá rizika sám za sebe, na sobě nebo na své rodině. Ale na druhou stranu, ty rozdíly tady byly poměrně výrazné a my jsme tou úpravou, kterou jsme v loňském roce přijali, udělali krok, který... ne, že to srovnává - nesrovnává to - ale postupně to alespoň částečně dorovnává, a zároveň jsme také řekli, že když toto děláme, tak jsme rozšířili - a to tady také jsme schvalovali a projednávali - i ty sociální benefity zase pro živnostníka, který si třeba platí některé typy odvodů, aby měl nárok na některé formy podpory, na které doposud třeba neměl. Takže to je třeba tato část, kterou jsem chtěl zmínit. Když mluvíme o výších důchodů lidí, tak se, prosím pěkně, zkusme vždycky zamyslet se nad tím, kde je příčina, proč ten člověk má tak nízký důchod. Nejčastěji byla příčina opravdu v těch dvou prvních argumentech, které jsem uváděli, že lidé vychovávali děti, ženy dlouho byly s nimi doma, anebo pečovali o osobu blízkou, a pak jsou to důvody další.

Pak tady často ještě zazníval argument o tom, že systém náš není solidární nebo sociální a že pak nám ti, kteří pobírají důchod, končí na sociální podpoře, státní sociální podpoře, nebo dokonce hmotné nouzi. Já k tomu chci zase, protože mám rád, když máme jasno ve faktech, tak bych k tomu chtěl doplnit, jak ta fakta jsou. Když se podíváme u příspěvku na bydlení, tak tam ze všech těch, kteří o něj žádají, je 20 procent žadatelů z řad příjemců, kteří jsou už těmi, kteří pobírají důchod, a když se podíváme na situaci v případě hmotné nouze, tak tam situace je ještě výrazně jiná, tam je 9 procent žadatelů v hmotné nouzi ze strany seniorů. To znamená, není to tak, jak se to tady možná jevilo v debatě, že v té státní sociální podpoře nebo v hmotné nouzi jsou ve výrazném podílu nebo většinově zastoupeni žadatelé z řad seniorů. Není to pravda, tak jsem zase chtěl k tomu jenom doplnit nějaká čísla, ať v těch věcech máme jasno.

Pak tady byla debata kolem náročných profesí. Musím říct, že nemám teď už odborně rád slovo profese, ale pozice, protože se nelze nikdy bavit plošně o nějaké skupině, abychom třeba řekli: Všechny zdravotní sestřičky by spadaly do náročných profesí nebo všichni lakýrníci by tam spadali. Vždycky záleží na konkrétním pracovišti, na podmínkách na pracovišti, na technologii na pracovišti. Máme dneska obrovský posun v tom, že některé konkrétní pozice se za dvacet let proměnily tak, že člověk už třeba s nebezpečnou látkou nepřichází vůbec do kontaktu, ale je operátorem nějaké linky, stojí v bezpečném prostředí, nepřichází do kontaktu s chemickou látkou, aerosolem a podobně - a to je potřeba vnímat. To znamená, my jsme tady definovali návrh, který říkal podle legislativy, kterou má v zásadě v kompetenci Ministerstvo zdravotnictví, a podle toho, jak si konkrétní zaměstnavatel na základě této legislativy s konkrétní hygienou vyhodnotí klasifikaci té pozice, tak pak ji zařazuje do kategorie čtvrté nebo třetí k tomu konkrétnímu riziku nebo k těm konkrétním rizikům v množném čísle. Z toho má nějaké povinnosti, lékařské prohlídky častější, ochranné pomůcky a tak dále. My tady v tom návrhu neřešíme... abychom řekli: Všichni tito lidé v těchto desítkách či statisících čísel jsou automaticky, paušálně včleněni do systému náročné pozice s těmito a s těmito nároky. Je to, vždycky to začíná od toho, že daná konkrétní firma na základě konkrétní technologie, s konkrétními dopady řeší to, zdali toho člověka tam klasifikuje, zařadí, nebo ne, a toto je samozřejmě pod dohledem jednotlivých hygienických služeb.

My jsme ten návrh... ano, my jsme ho připravili, ale na druhou stranu vznikla tady diskuse s dohodou, která byla prezentovaná minulý týden v úterý, takže ty poznámky, které tady zaznívají, že potřebujeme nějaký čas a podobně, nejsou relevantní, protože předsedové poslaneckých klubů koaličních stran prezentovali minulý týden dohodu s tím, že platí to, že v náročných pozicích zůstanou dneska ti, kteří už tam byli přijati, to znamená zdravotničtí záchranáři, hasiči, podnikoví hasiči, že tam zůstane celá kategorie čtvrtého rizika a že ta čtyři rizika, která byla v třetí kategorii, budou řešena v rámci povinností zaměstnavatelů, přispět do třetího průběžného pilíře na individuální účty těchto osob. To znamená, základní filozofie je v tom, že ty lidi chceme více ocenit za jejich náročnou práci a samozřejmě jim také umožnit i možnost odejít případně do toho důchodu dříve - ta ale v tomhle principu zůstane zachována, protože jestliže si dokáží ve třetím pilíři vytvořit větší finanční objem, který by tímto měl být zabezpečen, tak zákon už dnes počítá s možností předdůchodu. Výhoda tohoto řešení je i třeba v tom, že člověk, případně jeho rodina a jeho nejbližší, s těmito prostředky mohl nakládat plně z hlediska třeba dědického řízení a podobně, ale když máte peníze v průběžném pilíři, tak jsou maximálně určeny pro vás, do určité míry, drobně ještě při výpočtu vdoveckého a vdovského důchodu, ale nemáte individuálně možnost využít je potom na základě nějakého svého osobního rozhodnutí, když do důchodu odcházíte. To je potřeba si také férově říci.

Ještě jeden argument také chci uvést na pravou míru. Vyšší odvod pojistného, který tady je navrhován a už je aplikován dneska u zdravotnických záchranářů i u hasičů, nevytváří systém vyrovnaný. Vyšší odvod pojistného to bude krýt jenom z jedné třetiny - jenom z jedné třetiny - ze dvou třetin se na důchod těchto lidí musí složit všichni ostatní, kteří do důchodu přispívají, to je potřeba tady férově takhle přiznat a říci, proto odmítám to, co tady někde zaznělo, že tady někoho hážeme přes palubu. Nehážeme přes palubu. Já jsem za sebe řekl, že pro mě je důležité, aby buď fungoval jeden model - a to znamená, buďto to bude tedy v systému průběžného pilíře pro tyto lidi - anebo ať je to v systému třetího pilíře penzijního připojištění, to je varianta, na které se předsedové klubů dohodli minulý týden. To znamená, pro lidi tady bude nástroj, který bude pro ně funkční, bude zabezpečovat možnost odejít dříve do důchodu i to, aby důchod byl také ve vyšší finanční výši. Tolik jsem chtěl ještě uvést tyto věci, které tady zaznívaly. Já vám děkuju moc za pozornost a budu se těšit na další debatu.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo zatím jednu faktickou poznámku, k té se přihlásil pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, paní předsedající. Pane ministře, děkuji za vysvětlení. Já bych tady k tomu chtěl jenom dodat, jak jste říkal, že u záchranářů se na tom spolupodílejí i ostatní lidé, nejenom zaměstnavatelé, je to pravda, první rok tam naskočí 2 procenta, každý další, následující rok 1 procento spoluúčasti, v uvozovkách, zaměstnavatelů, ale tady bych chtěl k tomu zdůraznit, že se jednalo po domluvě o určité napravení křivdy u záchranářů vůči ostatním hlavním složkám integrovaného záchranného systému, které dostávají nebo jejich členové dostávají výsluhy, a ty výsluhy samozřejmě také platíme my všichni a policie na to nic zvýšeného neodvádí nebo Vězeňská služba a další zaměstnavatelé. Tak to je jedna poznámka. ***