1 2 3 4

201. V Praze 16. dubna 1606. Nejvyšší úředníci království Českého sdělují panovníkovi výsledek svých porad o možnostech anticipování nedávno sněmem schválené berně: Tajný rada Karel z Lichtenštejna jest ochoten půjčit 200.000 zl. rýnských pod následujícími podmínkami: že bude jich užito jen k uspokojení nezaplaceného vojenského lidu a najmutí gardy arciknížeti Matyášovi k uherskému sněmu, že budou za ně ručiti nejv. úředníci, a splaceny budou hned po vyrovnání komorní půjčky 56.000 zl. na Teufelovy rejtary, že mu bude splacena také půjčka, kterou poskytl na zaplacení pluku Althanova, že nesmí být poškozen Geizkofler ve svém směnkovém úvěru a že mu starší úvěry za panovníkem budou pojištěny. Po sdělení těchto podmínek bylo jednáno s některými nejv. úředníky, z nichž nejv. komorník a nejv. písař zemský nemají dost hotových peněz, president České komory právě půjčil 10.000 m. kop na delegaci k uherskému sněmu, nejvyšší kancléř, Smiřický a Adam z Valdštejna se omlouvají starším úvěrem, který nemají splacen, Slavata prý je zadlužen a Hrzán ještě nesplatil ani část chomutovského panství, kterou nedávno koupil...

202. V Praze 18. dubna 1606. Rozhodnutí Tajné rady o uzavření půjčky 200.000 zl se zárukou českých měst a 200.000 zl se zárukou nejvyšších českých úředníků na zaplacení vojenského lidu.

203. V Praze 13. května 1606. Rudolf II. ukládá České komoře, aby pohnula nejvyšší úředníky zemské, aby podepsali obligaci na 200.000 zl. r., kterou jest anticipována válečná berně r. 1606 na zaplacení nespokojeného vojenského lidu... Podepsaná obligace nechť jest dodána Dvorské komoře.

204. V Praze 13. května 1606. Rudolf II. oznamuje nejvyšším berníkům království Českého, že pověřil úřadem direktorů berně Jakuba Breunera, Jakuba Molarta o Jiřího Štěpána ze Šternberka a vybízí je, aby odváděli direktorům včas peníze z válečné berně, aby bylo na splácení anticipací.

205. V Praze 13. května 1606. Rudolf II. oznamuje ředitelům české berně, že spolu s nejvyššími úředníky podepsal obligaci 200.000 zl. na účet české válečné berné na zaplacení vojenskému lidu a žádá je...

206. V Praze 15. května 1606. Rudolf II. Štěpánu Jiřímu ze Šternberka a druhým dvěma direktorům české berně, že Šternberk, jako president České komory, vyjednal králi 43.000 tolarů na uspokojení nezaplaceného válečného lidu a sděluje, že obligace má být jimi zaplacena... z české válečné daně r. 1606.

207. V Praze 19. května 1606. Rudolf II. upozorňuje ředitele české berně, že Lichtenštejnova a Geizkoflerova obligace 56.000 zl. r. na zaplacení Teufelovým rejtarům dozrává ke dni sv. Trojice a poroučí jim...

208. V Praze 20. května 1606. Eliáš Schmidgrabner z Lusteneku, rentmistr České komory, panovníkovi, že již na sedmý rok vedle svého rentmistrovského úřadu pracuje v kanceláři direktorů české berně a vykonává všechna řízení, spojená s příjmem a vydáním berně. Když se tam ujal služby, bylo mu slíbeno 500 tolarů ročně, ale za všechna léta dostal jen 2000 tolarů. Prosí proto, aby mu panovník dal poukázati 2000 tolarů za poslední čtyři roky a k tomu dalších 1000 tol. jako výslužku.

209. V Praze 22. května 1606. Panovník českým nejvyšším úředníkům, že bude nutno požádati v Norimberku o další prodloužení splatnosti půjčky 100.000 zl., neboť krytí jiných naléhavých pohledávek činí nemožným splatiti také tuto. Navrhuje prodloužiti úvěr v Norimberku do sv. Havla 1607 a žádá je, aby zachovali dále svoji záruku.

210. V Praze 26. května 1606. Panovník ředitelům české berně, aby povolili uzavírat k zaplacení vojenského žoldu anticipační obligace také na válečné berně, ... a to podle potřeb arciknížete Matyáše.

211. V Praze 26. května 1606. Panovník připomíná České komoře své upozornění z 22. dubna toho roku o válečné berni z obou Lužic, Chebska, Loketska a Kladska, že nemá ji být jinak použito leč na zaplacení neabdankovaného vojenského lidu, že má být dána do rukou Karla z Lichtenštejna a Zachariáše Geizkoflera, kteří jsou v té věci pomocníky arciknížete Matyáše, a ubezpečuje, že se tak děje ve srozumění s nejvyššími českými úředníky, jimž bude pak vyúčtována. Komora může tedy činiti na ni obligace, jako již ostatně učinila s 57.000 tolary, dle příkazů arciknížete Matyáše, nikterak však odváděti ji do rukou ředitelů české berně Jakuba Breunera, Jakuba Molarta a svého presidenta Stepána Šternberka.

212. V Praze 26. května 1606. Panovník presidentu České komory, že půjčka 43.000 tolarů, kterou poskytl na zaplacení vojsku, bude mu vyrovnána z české válečné berně r. 1606... Žádá proto adresáta, odvolávaje se na připojený dopis ředitelům české berně, z nichž jedním jest také adresát, aby i tato půjčka byla poukázána i s příslušnými úroky na výnos zmíněné české válečné berně a z ní zapravena.

213. V Praze 3. června 1606. Nejvyšší úředníci a přísedící soudu zemského odpovídají kladně na panovníkův dopis z 22. května o záruce za půjčku v Norimberce.

214. V Praze 5. června 1606. Dvorská komora Tajné radě, že z panovníkova dopisu Adamovi ml. z Valdštejna a panu Měsíčkovi zjistila, že český nejvyšší hofmistr žádá zaplacení půjčky 120.000 tolarů, kterou má pojištěnu zástavou důchodů panství dobříšského a statků libenického a sv. Prokopa nad Sázavou. Nezbývá, leč aby rok posečkal. Jest také nutno, aby Geizkofler prolongoval úvěr 100.000 zl. v Norimberku, za nějž budou další rok ručit čeští nejvyšší úředníci. Bez těchto prolongací nebylo by možno zaplatit dluhy vojsku. Obě pohledávky budou zaplaceny z výnosu české válečné berně příštího roku.

215. V Praze 7. června 1606. Panovník nejvyššímu hofmistru království Českého Kryštofovi z Lobkovic o prodloužení splatnosti půjčky 120.000 tolarů, kterou poskytl na zaplacení Teufelových rejtarů se zárukou na komorních statcích, a která měla být splacena z výnosu české válečné berně za rok 1606.

216. V Kutné Hoře 10. června 1606. Kutnohorští šepmistři a rada za obec a jednotliví zámožní měšťané za sebe samy činí přiznání k dani ze jmění nemovitého i movitého podle způsobu r. 1588 za účelem postavení jízdního i pěšího vojska k hotovosti zemské podle usnesení sjezdu nejvyšších úředníků a soudců zemských.

217. Na Červeném Hrádku 10. června 1606. Hejtman červenohrádeckého panství úředníku Morici Hornovi, aby zaplatil sám kvotu, která připadá na vyzbrojení vojska na jedenáct chalupníků v Českém Grüntále.

218. V Praze 1. července 1606. Dvorská komora Lazaru Henckelovi ml. v Praze o půjčku 5000 zl. panovníku na nutná vydání s poukazem na českou berni.

219. V Praze 6. července 1606. Rentmistr České komory Eliáš Schmidgrabner připomíná presidentu a radům Dvorské komory své podání, v němž již před 1 1/2 rokem sdělil, že ve svém rentmistrovském účtu za rok 1600 zjistil manko 5456 tolarů, které vzniklo tím, že pan Václav Berka vyplatil z ujednaného úvěru panovníkovi v částce 16.000 tolarů tehdejšímu dvornímu colmistru Hansi Ridtmanovi pouze 10.544 tolary, kdežto zbytek si srazil za své zadrželé nároky z komisařských diet. Protože jeho podání nebylo vyřízeno, naléhá na konečné vyúčtování s dvorním rentmistrem, aby mohla Česká komora tuto položku z jeho debit vymazati.

220. Ve Vídni 10. července 1606. Arcivévoda Matyáš ředitelům české berně, aby neodkládali s odesláním částky 200.000 zl., příslušné na tento termín z české daně, podle seznamu, jehož se mu 8. m. m. dostalo.

221. V Praze 18. července 1606. Panovník sděluje ředitelům české berně, že musil u presidenta Dvorské komory anticipovati 7000 zl. r. pro potřeby uherské hranice v úseku báňských měst a žádá je, aby z bartolomějského termínu berně jeho jménem vyplatili je nejv. proviantmistru a radovi Dvorské komory baronu Jörgerovi.

222. Ve Vídni 19. července 1606. Arcikníže Matyáš ředitelům české berně, aby z posledního berního termínu dali poukázat plukovníku Janu Kryštofu Buchheimovi 10.000 zl., které mu panovník přislíbil na přilepšenou.

223. V Praze 2. srpna 1606. Ředitelé české válečné berně Jakub Breuner, Jakub Molart a Štěpán Jiří ze Šternberka pojišťují Hansi Kryštofu Puchheimovi, válečnému radovi a plukovníku jízdy, jeho pohledávku 10.200 zl. za císařem na částce 200.000 zl., kterou si vypůjčili pro panovníka na výnos české berně.

224. Ve Vídni 7. srpna 1606. Arcikníže Matyáš, jako rakouský místodržitel, naléhavě žádá ředitele české berně o poskytování peněz z preliminovaných 200.000 zl. české berně... V opačném případě ocitne se země v krajní nouzi.

225. Ve Vídni 7. srpna 1606. Arcikníže Matyáš podává zprávu svému dvornímu komornímu radovi baronu Arnoštovi Eckovi, o své naléhavé žádosti ředitelům české berně o odesílání preliminovaných peněz a žádá, aby u nich intervenoval.

226. Ve Vídni 7. srpna 1606. Arcikníže Matyáš císaři po zvláštním poslu sděluje, že se marně domáhá u ředitelů české berně, aby poukazovali příslušné berní peníze - 200.000 zl. z výnosu letošní berně - Lazaru Henckelovi mladšímu, kterého k jejich přejímání ustanovil. Nemůže proto opatřit peníze pro lid v zemi ležící a hrozí nebezpečí, že za takových okolností nikdo nebude ochoten anticipovat ani haléře...

227. V Praze dne 14. srpna 1606. Rudolf II. České komoře, že jest povinna si uvědomiti, že dosavadních 750 zl. týdně na dvorní kuchyň, 300 zl. měsíčně na sklep a 500 zl. měs. na stáje nedostačuje a že je třeba je zvýšiti na 800 zl. týdně pro kuchyň a 400 zl. měsíčně pro sklep, a to na účet posudného, určeného pro dvůr. Naproti tomu dlužno se vyvarovat mimořádných dluhů. Nechť v tom smyslu učiní opatření u rentamtu.

228. Ve Vídni 16. srpna 1606. Arcikníže Matyáš císaři, že po slibném návratu komorního rady Ecka z Prahy vyjednával s vídeňskými kupci a mohl dosáhnout anticipace na českou berni, kteréž však je nyní na překážku linecký svatobartolomějský trh. Žádá proto znovu v nejvyšší nouzi o zaslání určené částky dnem i nocí, aby zbavil zemi vojenských útrap a umožnil sejití zemského sněmu.

229. Ve Vídni 16. srpna 1606. Arcikníže Matyáš ředitelům české válečné berně o zaslání 100.000 zl. k zaplacení válečnému lidu, neboť po slibné jejich odpovědi dal se do jednání ... a proto žádá o zaslání slíbené částky dnem i nocí, aby zemi zbavil útrap od nezaplaceného vojska.

230. V Praze 24. srpna 1606. Rudolf II. povoluje rentmistru České komory Eliáši Schmidgrabnerovi v odměnu za osmiletou správu tohoto úřadu a opatřování anticipací na českou válečnou berni, jakož i na krytí případných ztrát na valutách při manipulaci s tak velkými částkami, dalších 3.000 tolarů k dřívějším 2.000 tolarům a stříbrnému příboru. Nově vyměřenou odměnu má si vzíti z výnosu berních nedoplatků až do konce r. 1603.

231. V Praze 27. srpna 1606. Panovník oznamuje arciknížeti Matyášovi, že mu pro nenadálé překážky nemůže být okamžitě posláno celých požadovaných 100.000 zl., nýbrž zatím 80.000 zl., s nimiž odjede zítra ráno služebník Dvorské komory Eliáš Schief, aby je odevzdal na kvitanci do kriegszahlamtu. Zbytek 20.000 zl. může očekávati v málo dnech. Z dalšího zbytku z ohlášených 200.000 zl. může, po poukazech na Trautmansdorfa a Puchhaima, poukazovat vojsku další částky, jakmile dojdou termíny české berně.

232. V Praze 30. srpna 1606. Král rentmistru České komory Eliáši Schmidgrabnerovi z Lusteneku, aby vyplatil bez dlouhých odkladů dvornímu sekretáři Jakubu Altensteigovi, který jest pověřen po řadu let vedením expedice českých válečných sbírek, za jeho píli a námahu a z jeho královské milosti 1.000 tolarů, na účet českých berních nedoplatků do konce r. 1603.

233. V Praze 31. srpna 1606. Král nařizuje radům České komory, aby jeho jménem učinili další opatření, aby rentmistru komory Eliáši Schmidgrabnerovi bylo povoleno vyměniti, převzíti a vyplatiti z peněz, získaných prodejem panství Chomutova, zbytek ujednaného žoldu jezdeckému pluku hr. Thurna a půlpluku Vřesovcovu v částce 158.232 zl. spolu se Schmidgrabnerovými výlohami do Jihlavy v částce 574 zl. 36 kr., celkem tedy 158.806 zl. 36 kr., v nichž jsou však i 3.000 zl., které byly Vřesovcovi přeplaceny a jež musí být zadrženy při dalších jeho pohledávkách a věc spravena také u Hofzahlamtu.

234. V Praze 19. srpna 1606. Dvorská komora vymáhá u výběrčích válečných sbírek v Čechách 30.000 mil. kop, určených pro panovníka, ještě dříve, než se sejdou peníze, určené z této dávky v částce 112.000 míš. kop pro zemskou vojenskou hotovost, vyslanou na Moravu.

235. V Praze 30. září 1606. Dvorská komora České komoře, že panovník věnoval 500 tolarů na postavení nemocnice pro dvorské zaměstnance v některé vsi u Prahy. Polovinu částky poskytne rentamt z královských důchodů, druhou polovinu má poukázati Česká komora z výnosu dvorské kvóty svoleného posudného.

236. V Praze 2. října 1606. Panovník českým nejvyšším berníkům pro r. 1606, že jest jim známo, že anticipoval 27.000 zl. r. na českou domovní berni svatobartolomějského termínu r. 1606, aby mohl být zaplacen žold německé pěchotě, ležící v horních městech v Uhrách, dále v Muráni, Vigláši a Lupči. Protože termín již prošel, vybízí je, aby zmíněnou částku z výnosu této berně poukázali Dvorské platebně.

237. V Praze 18. října 1606. Panovník z Dvorské komory upomíná české nejvyšší berníky o zaplacení 30.000 tolarů, které mu sněm toho roku povolil,... Žádá proto, aby mu byl první termín vyplacen a na druhou půlku pak aby se nejvyšší berníci upsali baronu Molartovi a bankéři Henklovi.

238. V Praze 28. října 1606. Radové Dvorské komory řediteli české berně a nejvyššímu proviantmistru v Uhrách Helmhartu Jörgerovi, že podle ujištění dolnorakouského místodržitele a tajného rady císařského, barona Arnošta z Molartu, měl býti vyplacen panovníkovi zbytek jeho pohledávky 20.000 zlatých za českou válečnou sbírkou do sv. Šimona a Judy. Protože to jest dnes a panovník se tímto termínem zcela ubezpečil, žádají...

239. V Praze 28. října 1606. Panovník z Dvorské komory nařizuje ředitelům české válečné kontribuce, aby neprodleně zaplatili roční úrok z norimberské půjčky 100.000 zl., který byl splatný na účet české válečné berně již 16. března toho roku a znovu jest obcí města Norimberku upomínán. Protože vázne úrok již za jeden a půl roku, nutno poukázati najednou částku 9.000 zl.

240. V Praze 30. listopadu 1606. Panovník nařizuje rentmistru České komory, aby Lazaru Hencklovi ml. na jeho půjčky 31.000 zl., které poskytl v loňském a letošním roce, zaplatil...

241. V Toužimi 1. prosince 1606. Tomáš Bernard Krumlovský vede svědky ve při, kterou má před právem města Toužimě s Gregorem Reskou, měštěnínem téhož města, o ukrývání peněz na zemskou sbírku.

242. V Laxenburgu 8. prosince 1606. Arcikníže Matyáš ředitelům české berně o nedoplaceném žoldu jízdě plukovníka Trautmansdorfa, na nějž čeští stavové na minulém sněmu peníze z válečné sbírky svolili, ale jemuž se dluží ještě 23.184 zl. Předkládá návrh na jeho zaplacení.

243. V Praze 19. prosince 1606. Dvorská komora rentmistru České komory Eliáši Schmidgrabnerovi o doplacení anticipační půjčky Štěpánu Jiřímu ze Šternberka, kterou poskytl na jaře loňského roku na výnos českých válečných sbírek.

244. V Praze 27. prosince 1606. Panovník ředitelům české berně sděluje, že z Uher opět došla upomínka na zaplacení žoldu německému vojenskému lidu v báňských městech a v Muráni, který hrozí opustiti tuto pevnost. Protože král nezná jiné pomoci, léč výnos z obou termínů české domovní berně,...

245. V Brandýse n. L. 30. prosince 1606. Panovník České komoře, aby vypracovala pro Dvorskou komoru seznam, kolik bylo z berního úřadu a z rentamtu král. Českého, a tedy i za obojí Lužici, vyplaceno do Dvorské komory a dvorské válečné platebny na berních za léta 1600 až 1605 a v jakých druzích mince.

246. V Litoměřicích 4. ledna 1607. President a radové Dvorské komory podávají Tajné radě správu, že arcikníže Matyáš již více než čtvrt roku je upomíná o opatření 46.000 zl. na abdankování tisíce jezdců Hohenlohových a nyní počátkem čtvrtého měsíce zvýšil požadavek na 67.000 zl., a vyslovuje obavy, že jezdci opustí své ležení a "dají se vlastní cestou". Dvorská komora měla opatřit peníze ze zbytku horno- a dolnosaské pomoci po zaplacení pluku "Vohensteinova"; její úvěr je však tak podlomen " že anticipaci mohl by snad docílit jen říšský fenikmistr von Loss, protože však pluk má přijít na 95.000 zl., neradí na ni spoléhat. Protože sama nedovede úvěr opatřit a sněmy stojí, neví o jiném zdroji, leč že se stále ještě scházejí peníze na českou domovní berni, kterou by bylo ovšem nutno potom zase splatiti. Těch však nelze docílit bez dostatečného poručení na ředitele české berně. Poněvadž i bývalý president České komory o spoluředitel berně se stavěl na odpor, ježto právě 28. minulého prosince byl požádán o peníze na vojsko v báňských městech, jsou toho názoru, že se toho nedocílí jinak, leč by neodkladně přišel příkaz, podepsaný samým panovníkem. - Současně prosí, aby bylo nějak podpořeno také komorní hospodářství, neboť někdy neví, kde vzít z panovnických důchodů i jen tisíc zlatých, a co se od minulého října vydalo, dával president ze svého, v tom však již nemůže pokračovati. Konečně žádají, aby byla Dvorská komora vrácena zase do Prahy.

247. V Brandýse n. L. 12. ledna 1607. Panovník vytýká pohněvaně plukovníku Vilému Vratislavovi, že se domáhá prostřednictvím soudu nejvyššího purkrabí na rukojmích Vilému Rútovi, Joelovi hr. Ladronovi a Jiřím Ehrenpreisovi zaplacení 4.960 zlatých, za něž se zaručili 5. prosince 1604, aby se mohlo při abdankování jeho pluku dostat žoldu všem důstojníkům a knechtům, a nabízí mu vyrovnání.

248. V Brandýse n. L. 24. ledna 1607. Panovník českým nejvyšším berníkům, ze již prošel termín domovní berně, svolené k nákladům na báňskou hranici, a protože nyní po Bočkajově smrti má být celá hranice převzata do rukou králových, záleží od rychlého vyslání k tomu zřízených komisařů, zda se tak stane, či nikoliv. Poněvadž jest nebezpečí in mora, nechť jest neprodleně proti obvyklému potvrzení složena do Dvorní platebny. Zadržení berně pro případné vojenské tažení se stalo bezpředmětným a výhrady České komory jsou bezdůvodné, neboť podle sněmovního snesení smí být berně použito jen na báňskou hranici.

249. V Praze 4. února 1607. Dvorská komora Tajné radě, že rozkaz, poslaný českému nejvyššímu berníku Heraltu Václavovi z Kolovrat ve věci odevzdání domovní berně do Dvorské platebny, zůstává bez odpovědi... Ona nemá žádných peněz a stane-li se tak na úhonu báňské hranice, protestuje proti tomu a před panovníkem, tajnými rady a celým světem chce být zbavena viny.

250. V Praze 11. února 1607. Panovník nejvyššímu dvorskému komorníku a nejv. berníku Adamovi z Valdštejna ve věci 30.000 tolarů, které mu stavové věnovali loňského roku ze sbírky na zemskou hotovost, a s odvoláním na své starší upomínky z 19. září a 18. října m. r. žádá..., neboť termíny splatnosti již dávno prošly a Henkl velmi naléhá a jde o to, neoslabiti nějak jeho úvěr s ohledem na mnohé a platné služby, které on i jeho otec v tomto válečném roce nám prokázali. Panovník trvá proto, aby obě tyto položky 13.830 fr 20 kr byly ze zmíněných reservovaných mu třiceti tisíc v několika málo dnech proplaceny.

251. V Praze 14. února 1607. Dvorská komora nechce opomenout upozornit Tajnou radu, ze docházejí zprávy, že Gaisbergerův pluk táhne od Komárna a chce se v Rakousích spojit s Hohenlohovou jízdou a pustit se na Moravu. Moravští stavové jsou rozhodnuti překaziti to násilím a proto jest třeba této srážce, pokud možno, předejíti. Česká domovní berně má být sice použita pro vojsko na báňské hranici,... Dvorská komora se má postarat o odevzdání hotově vybrané české berně. Má o tom dostat rozkaz přímo od panovníka, ale dosud nedošel, protože president České komory Štepán ze Šternberka tvrdí, že mu tato daň byla dána panovníkem na splacení anticipací, učiněných na účet různých svolení českého sněmu, a to i berně domovní. To však neodpovídá skutečnosti a Šternberk by také nedokázal, že na ni znějí nějaké anticipace, protože stavy byla podmíněna na výpravu válečné hotovosti nebo jinak byla určena na vydržování "báňské hranice". Proto nyní má s ní disponovat Dvorská komora, nemluvíc o tom, že by v nynější době tak vysokých povinností chtěl president České komory odejmout Dvorské komoře prostředky, bez nichž by se nemohla obejít. Proto prosí Tajnou radu o účinnou pomoc.

252. V Praze 21. února 1607. Tajný rada a říšský vicekancléř Leopold von Strahlendorf a dvorní rada a sekretář Gotfried Hertl sdělují jménem panovníkovým Dvorské komoře, že císař vyslovil souhlas s jejím názorem o použití české domovní berně a přes námitky české komory a ředitele české berně Jiřího Štěpána ze Šternberka rozhodl, že domovní berně nemá být použito proti znění sněmovního snesení, ale že má jít výhradně na převzetí míst na uherské báňské hranici. Mají tedy president a radové Dvorské komory na to naléhati, aby byla bez dalších průtahů k tomu účelu odevzdána.

253. V Praze 6. března 1607. Dvorská komora České komoře sděluje, že dostala podle svého přání výtahy restů posudného, svědčící nejen o jejich velké výši, ale i o zdlouhavosti krajských výběrčí, kteří přes rok prodlévají s vymáháním nedoplatků. Nechť jsou povoláni i s registry restů před nejbližším termínem sv. Filipa a Jakuba do České komory a tam se napomenou, aby postupovali proti dlužníkům podle zemského práva až do uvedení se v jejich statky. Žádá nově o pořízení rejstříků dluhů také u berně domovní a u kontribucí.

254. V Praze před 8. březnem 1607. Česká komora panovníkovi, že po komorníku Rudském podala výkaz svých příjmů a vydání, ale nyní dokonce Dvorská komora požádala o vydání domovní berně r. 1606, která podle dohody obou býv. komorních presidentů byla cedována jí na zaplacení velkých anticipací, učiněných na teufelovské rejtary, arciknížeti Matyášovi, nejvyššímu českému hofmistru i do Norimberka. Tyto úvěry nejsou prolongovány a nově byl poukázán na ni také úvěr, sjednaný s presidentem Tajné rady Lichtenštejnem. Kromě domovní berně nemá prostředků a její odnětí bude mít za následek neuspokojení na ni poukázaných osob, vypovězení jistin od ostatních věřitelů a tak zhroucení, jen s námahou udržovaného králova úvěru. Žádá za ponechání při dřívější resoluci, kterou jí byla daň cedována.

255. V Praze 10. března 1607. Dvorská komora panovníkovi posílá odpověď na memoriál České komory o použití loňské domovní berně...

256. V Praze 16. března 1607. Dvorská komora prosí Tajnou radu, aby konečně učinila rozhodnutí o použití české domovní berně, neboť nikoliv její vinou šiří se nedostatek a nespokojenost v uherských posádkách.

257. V Praze před 28. březnem 1607. Česká komora znovu vysvětluje Tajné radě podáním bez data, proč nemůže ponechati českou domovní berni r. 1606 Dvorské komoře, a uvádí znovu všechny anticipace, které byly již na ni učiněny, totiž Teufelovské rejtary, úvěr nejvyššího hofmistra, arciknížete Matyáše, norimberskou půjčku a nejnověji úvěr u bratří z Lichtenštejna a pokračuje, že 2. zastavení úvěrové služby s její strany znamenalo by hanbu pro panovníka, 3. zničení úvěru, 4. že již r. 1604 byla jí domovní daň postoupena, 5. že po řadu let sama přímo do Uher vysílala berního úředníka Harera s těmito berními penězi platit posádkám, 6. že stavové si vymínili toliko vyúčtování ve sněmu.

258. V Praze 30. března 1607. Dvorská komora žádá na rozkaz panovníkův Českou komoru, aby předložila výtah berních restů paní Lucie Otylie Slavatová od r. 1595, ježto zmíněná dědička po panu Adamu z Hradce požádala o zaplacení 10.000 tolarů, jimiž tento přispěl r. 1592 panovníkovi na půjčku nejvyšších úředníků českých, když bosenský paša vpád do Chorvatska učinil. Příštího r. 1593 byla sice sněmem usnesena zvláštní berně na zaplacení této půjčky, z níž však, jak se v počtech tehdejšího dvorního výplatčího Rietmana nalezlo, dostal k tomuto účelu jen 40 tisíc tolarů, ale není známo, nač tehdy použili nejv. čeští berníci zbývajících 60 tisíc. Nechť se komora pokusí zjistit také to, a nebyl-li snad z nich celý dluh, nebo jeho část, Adamovi z Hradce zaplacena.

259. V Praze 3. dubna 1607. Panovník Dvorské komoře: porozuměl jejím námitkám, vzneseným proti podání České komory o použití české domovní berně roku 1606 na splácení komorních dluhů, že by to bylo v rozporu s usnesením českého sněmu, který ji určil výhradně pro posádky v uherských báňských městech, a nařizuje...

260. V Praze 7. dubna 1607. Dvorská komora oznamuje panovníkovi, že Česká komora i po druhé jeho resoluci o použití české domovní berně na žold vojsku na báňské hranici... Považuje za nutné podati o tom panovníkovi zprávu a sděliti, že nemá jiných peněžních prostředků kromě této české daně a proto žádá České komoře...

261. V Praze 9. dubna 1607. Panovník Slánským sděluje, že sice termínem filipojakubským vyprší tříletý termín posudného, svoleného sněmem r. 1604, protože však má naději, že budoucí sněm je zase povolí,...

262. V Praze 18. dubna 1607. Česká komora opakuje Tajné radě důvody, pro které nemůže domovní berní roku 1606 odevzdat hofzahlamtu pro hornouherské posádky a číselně uvádí, jaký jest výnos domovní i válečné berně a jaké dluhy jsou na ni poukázány, takže může vykázati sama deficit 107.800 zl. Přitom nepočítá s velkými zápůjčkami pánů z Lichtenštejna a Jana z Kolovrat, které činí samy dohromady 700.000 zl., a jiné půjčky, poukázané na výnos berní v obou Lužicích. Není jí možné odnít její důchody a ponechat závazky. Dvorská komora by musila v hotovosti zaplatit, co již Česká komora anticipovala.

263. V Praze 22. dubna 1607. Dvorská komora českému nejv. berníku Heraltu Václavu Libštejnskému z Kolovrat, aby s ostatními berníky a řediteli válečných sbírek podporu její snahu o odevzdání loňské domovní berně hofzahlamtu, protože nespokojenost v pevnostech na uherském pomezí se stupňuje.

264. V Praze 26. dubna 1607. Panovník žádá Českou komoru, aby vzala na sebe jako povinnost zaplatit z loňské domovní berně do 15. června t. r. aspoň 20.000 zlatých, které 15. března poskytl anticipací na dobu tří měsíců pro potřeby hornouherských pevností říšský fenikmistr Mates Welser.

265. V Praze 27. dubna 1607. Dvorská komora prosí císaře, aby nařídil České komoře vydati domovní berni roku 1606 pro potřeby uherských pohraničních pevností. Tvrzení České komory, že ji potřebuje na službu dluhovému břemenu, které bylo na ni poukázáno, jest v rozporu s tím, že berně nebyla sněmem určena k tomuto účelu. O nějakém ujednání s českou komorou nedostala od svého posledního presidenta, svob. pána Molarta, žádné zprávy a není také o tom nic písemného. Tvrdí-li Česká komora, že jest přetížena poukazy dluhů, má jich Dvorská komora ještě více a tato věc musí být řešena příštím sněmem, není však možné dát přednost soukromým dluhům před zájmy veškerého křesťanstva na udržení uherské pevnostní hranice.

266. V Praze 8. května 1607. Panovník České komoře o pravidelném splácení 12.900 zl., dlužných Karlu z Lichtenštejna za víno pro královské sklepy, z výnosu posudného, určeného pro potřeby dvora.

267. V Praze s. d., květen 1607. Dvorská komora Tajné radě o resoluci ve věci české domovní berně. Připomíná služebně, že president Dvorské válečné rady hr. Karel Ludvík ze Sulzu, podobně jako dříve v Tajné radě, také u Dvorské komory referoval o bídě a nouzi německého vojska v Rábu a v Komárně, a že, nebude-li jim brzy pomoženo, chtějí opustiti pevnosti a odtáhnouti. Přitom byla připomenuta pohotová česká domovní berně, z níž by jim bylo lze pomoci, ale že již byl z ní velký díl použit jinak. Kdyby však Komora s penězi nebo anticipacemi vystačila, mohlo by být k uspokojení vojska použito aspoň zbytku. Bylo by však třeba písemného ujištění Tajné rady o dodatečném sproštění Komory dlužních povinností.

268. V Praze 10. května 1607. Dvorská komora panovníkovi líčí znovu obšírně, kterak v březnu a ještě dříve vznikl požadavek, aby Česká komora vydala loňskou českou domovní berni na udržení uherské báňské hranice u Nových Zámků a kterak, když se to nepotkalo se zdarem, zapůjčil říšský fenikmistr Welser k tomu účelu na tři měsíce 20.000 zl. Česká komora však... a to i pokud jde o splacení 20.000 zl. Welserových, splatných 15. června t. r. Prosí proto znovu o nařízení České komoře v té věci.

269. V Praze 11. května 1607. Dvorská komora znovu činí podání Tajné radě na včerejší její nález, vypravený sekretářem Nastingerem, aby se pokusila o novou zálohu nebo o anticipaci na letošní domovní berni českou, z níž by byly při abdankování Schönebergovskeho pluku ponechány ve službě tři praporce a vloženy do Rábu a Komárna, a zdůrazňuje, že takové berní svolení se ještě nestalo a že jest nejisté, dále, že domovní berně náleží řádnému vojsku na báňské hranici a nikoliv vojsku mimořádnému a že jest rozpočtena po 12 tisících zlatých na každý měsíc a tím jest vyčerpána. Kdyby jí bylo použito pro nové vojsko jen první měsíc, byl by potom požadován celý žold. Mezi hlavními příčinami, které ruinují Dvorskou komoru, není ta nejmenší, že to, co jest určeno pro pozdější platy, jest předčasně stráveno. Z toho důvodu neví, kterak anticipovat berni, která není ještě svolena, nýbrž jest spíše toho názoru splatit zmíněné praporce a pouze doplnit stávající stav knechtů v Rábu a v Komárně. Prostředky k tomu by však musila poskytnout nikoliv budoucí, ale minulá česká berně domovní, která se zadržuje proti několika panovníkovým rozhodnutím a usnesení sněmu a od verbování nových praporů upustiti. Na ni pak by bylo nutno poukázat také Welserův úvěr. Musila by být ovšem odvedena bez dalších nesnází do hofzahlamtu. O jiných prostředcích neví.

270. V Praze 12. května 1607. Dvorská komora odpovídá Tajné radě na její nález z předvčerejška o opatření Rábu a Komárna, o anticipaci na letošní českou berni a o tom, že loňská domovní berně byla již dříve jinam poukázána. Tvrdí - jak již častěji Tajné radě oznámila - že se tak vzhledem k zemské vojenské hotovosti nestalo, a trvá na tom, aby loňská berně nebyla odcizována svému účelu. O letošní berni nechce vůbec disputovati, ale že není ještě čas na její anticipování, odůvodnila již ve včerejším podání. Jiného prostředku k uchránění se stálého cambi et recambi nezná.

271. V Praze 13. května 1607. Panovník nařizuje všem svobodníkům, dědiníkům, nápravníkům a svobodným rychtářům v kraji Boleslavském, aby se každý dostavil se všemi svými hamfešty a zápisy na svobodství jejich se vztahujícími na den sv. Šimona a Judy do Prahy a ohlásili se na České komoře, a žádá všechny osoby stavů vyšších, aby skrze vyslané své o tom známé své svobodníky, dědiníky, nápravníky a svobodné rychtáře vyrozuměli. Městu Mladé Boleslavi pak nařizuje, aby tento mandát dalo vyhlašovati každého týdne o trhovém dni až do soboty před sv. Šimonem a Judou.

272. V Praze 26. května 1606. Dvorská komora panovníkovi znovu o české domovní berni roku 1606, ale spokojuje se tentokrát pouze požadavkem, aby Česká komora zaplatila z ní anticipaci 20.000 zl., kterou 15. března poskytl říšský fenikmistr Welser a jež byla na ni Dvorskou komorou poukázána.

273. V Praze 7. června 1607. Dvorská komora prosí panovníka o schválení následujících bodů resoluce: 1. aby byla povolena anticipace 40.000 zl. z letošního českého sněmovního svolení na proviant vojsku na uherské hranici; 2. aby byly jmenovány osoby do ředitelství českých kontribucí; 3. aby byla z české loňské domovní berně zaplacena tříměsíční Welserova anticipace; 4. aby byla vydána resoluce na včerejší presidentův memoriál.

274. V Praze 9. června 1607. Dvorská komora císaři, že se Česká komora omlouvá, že z loňské vybrané domovní berně nemůže zaplatit příštího čtrnáctého června dozrálou Welserovu anticipaci, ač ji Dvorská komora na ni poukázala. Dvorská komora vyslovuje obavy, že Welser, nebude-li termín dodržen, nejen že se sám po druhé nedá v takových případech potřebovati, ale oslabí panovníkův úvěr i jinde. ... Nechť panovník tentokráte pomůže zachránit úvěr a uloží České komoře vydání oněch 20.000 zl. r.

275. V Praze 12. června 1607. Dvorská komora prostřednictvím České komory purkrabímu Pražského hradu a radovi České komory Jakubu Menšíkovi, kterak má disponovati penězi, které před několika dny vložil panovník do jeho úřadu v souvislosti s nedoplatkem žoldu plukovníka Viléma Vratislava.

276. V Praze 15. června 1607. Dvorská komora stěžuje si panovníkovi na rozkaz České komory, aby z berních nedoplatků bylo vyplaceno 10.000 tolarů vrchnímu hejtmanu českých komorních statků.

277. V Praze 20. června 1607. Panovník České komoře o vyrovnání velkých nedoplatků posudného. Z výkazů, které podala Dvorské komoře, vyplývá, že v jednom kvartálu jest až 6.000 zl. nedoplatků, a protože ani všechny příjmy nestačí k vydržování dvora, vznikají velké škody, tím větší, že tím trpí také splácení a úrokování domácích dluhů a musí být opatřeno formou anticipací, česká komora je nemůže nechat narůstat, nýbrž podle své instrukce a sněmovního snesení musí je vymáhat s větším důrazem než dosud. Nechť k tomu cíli svolá k jistému dni do Prahy všechny krajské výběrčí posudného, kteří s sebou přinesou výkazy restů a účetní registra. Schůze buď svolána panovníkovým jménem a datum oznámeno Dvorské komoře. Výběrčí musí přinést uzavřené účty, které budou srovnány s počty rentmistrovskými a s tím, co bylo měsíčně z toho zasíláno Dvorské komoře. Rostou-li stále nedoplatky posudného, které povolili pro náš dvůr věrní stavové ze své lásky, vzniká pak nedostatek a stížnosti u dvora se množí, a to jest třeba přiměřeným způsobem napraviti.

278. V Praze 20. června 1607. Dvorská komora České komoře, že porozuměla její omluvě, že nemůže vydat srážkou z posudného 1.500 zl. na seno a slámu pro dvůr panovníkův, neboť není žádného restu. Polemisuje s tímto tvrzením a dokazuje, že rest v kvartálu činí až 6.000 zl., jichž vymáhání náleží České komoře. Trvá na zjednání nápravy a zaplacení žádané částky.

279. V Praze 26. června 1607. Česká komora podává králi zprávu o napomenutí Tajné rady ve věci vydání české domovní berně r. 1606 a poukazuje naproti tomu na písemnou dohodu obou bývalých komorních presidentů, že jejího výnosu i výnosu válečných sbírek má být použito na splacení velkých dluhů, poukázaných na českou komoru. Výnos obou dohromady činí 610 tisíc, ale úhrn dlužních poukazů 777.824 zl., nečítajíc jiné starší dluhy a dluhy, poukázané na lužické berně. Není možné odejmout jí důchody a ponechat břemena a zničit tak úvěr, udržovaný po léta svrchovaným úsilím.

280. V Praze 1. července 1607. Dvorská komora, pobádána dopisem arciknížete Matyáše, prosí panovníka o písemné vyřízení své žádosti o anticipační půjčku 40.000 zl. na účet české letošní válečné kontribuce pro zásobování uherských posádek a o oznámení toho ředitelům těchto českých sbírek; může tím vyříditi také zásobovací důstojníky, v Praze čekající. Ředitelé by vypůjčené peníze poukázali úřadu nejv. proviantmistra ve Vídni. Také říšský fenikmistr Welser, jehož pohledávka jest splatná již od 15. m. m., naléhá na zaplacení.

281. V Slaném 4. července 1607. Daniel Ronovský, velitel slánské vojenské hotovosti, vyslané na Moravu, navrhuje purkmistru a radě způsob, jakým by nahradil škodu, do níž město přivedl.

282. V Praze 22. července 1607. Dvorská komora dvornímu colmistru, jaký byl stanoven pořádek u Dvorské komory, u dvorního colmistrovského úřadu a v českém úřadě rentmistrovském ve věci vybírání, vyplácení a upomínání svoleného posudného: o termínech, o obsahu přiznávacího listu, o platební a čekací lhůtě, o vedení účtu, a odvádění do rentmistrovského úřadu, o mincovních cedulích a vyúčtování čes. rentmistra s presidentem Dvorské komory. Učet se uzavírá 14 dní po termínu a musí být opatřen seznamy dlužníků za poslední i předcházející kvartály. O způsobu upomínání restů. Dvorní colmistr musí rentmistra kvitovati z restů odděleně, aby nebyl porušen jejich přehled. Ukládá se mu, aby si vyžádal data o všech českých berních a ostatních komorních důchodech.

283. V Praze 22. srpna 1607. Panovník České komoře, že poukazuje dlužné služné a příplatek sekretáře České kanceláře Jana Mencelia na výnos českých berních nedoplatků s výjimkou posudného, určeného na vychování dvora.

284. V Praze 27. srpna 1607. Dvorská komora ředitelům českých berních sbírek a radům České komory o jejich návrzích dvornímu colmistru Jýchymovi Hueberovi na provádění řádu o vybírání a vymáhání posudného z 22. července.

285. V Praze 14. září 1607. Panovník sděluje České komoře, že převedl pohledávku Filipa Langa v částce 1760 zl., kterou má za hofzahlamtem na nedoplatky českých berní a kontribucí, takže může ji na kvitanci dvorního colmistra proplatiti.

286. V Praze 15. září 1607. Česká komora Dvorské komoře o vyúčtování příspěvků hornouherskému válečnému polnímu colmistrovskému úřadu v letech 1600-1606.

287. V Praze 2. října 1607. Dvorská komora prosí Tajnou radu, aby zasáhla u ředitelů české válečné berně, aby proplatili Karlu Werdemanovi 3000 zl. na jeho anticipační úvěr 20.000 zl., který byl s termínem sv. Michala 1607 poukázán na výnos těchto daní.

288. V Praze 10. října 1607. Panovník vydal expektanční list na 4000 kop míš. pro zemského hejtmana hornolužického Kašpara z Metzerodu na Doberšicích za jeho dlouholeté služby a současně dlužní úpis na 6000 tolarů, které mu týž zapůjčil na 6% úrok spolu s vicehejtmanem Jáchymem z Lidlova. Dluh má býti splacen v termínech sv. Jiří a sv. Michala 1608-1610 po 1000 tolarech s příslušnými úroky. Expektance bude mu vyplacena v dalších čtyřech termínech i s úroky, tedy do svatomichalského termínu 1612. Pojišťují se na výnosu válečných daní, clu a posudném v Horní Lužici.

289. V Praze 16. října 1607. President slezské komory Sigmund Zetlicz přiznává, že podle zvláštního ujednání se zavázal, že splatí o příštím velikonočním lineckém trhu do Hofzahlamtu 15.525 zl., které zatím zapůjčil na dvorní výlohy Hans Sigmund z Herbersteinu; jinak propadne svým jměním.

290. V Praze 17. října 1607. Kutnohorští ukládají radnímu písaři Janu Piscisovi, co má vyříditi v Praze na České komoře stran posledních jejích rozkazů a žádají,...

291. V Praze 29. října 1607. Panovník oznamuje moravskému rentmistru Stěpánu Schmidtovi, že nedoplatek žoldu Ferdinanda Koloniče se poukazuje na výnos moravských válečných kontribucí a že mu má být poukázán na kvitanci dvorního colmistra Jáchyma Hubera.

292. V Praze 30. října 1607. Dvorská komora upomíná Českou komoru, ze na panovníkův rozkaz z 8. května toho roku má zaplatit Karlu z Lichtenštejna účet za víno pro dvůr z příslušného českého posudného, ale že posud nedala o tom rentmistru nařízení.

293. V Plzni 2. listopadu 1607. Jednání před městskou radou o placení berní.

294. V Praze 7. prosince 1607. Panovník nařizuje České komoře, aby z dvorního posudného poukázala prostřednictvím rentmistra 2500 zl. dvornímu krejčímu Antonínovi Kupferovi, který je půjčil po 9. únoru 1607 na potřeby cís. kuchyně a sklepa s poukazem na české posudné, nebo co nejdříve aspoň 1000 zl., které cedoval Vítu Segenseisenovi.

295. V Praze 12. prosince 1607. Panovník České komoře nařizuje, aby poukázala z výnosu českého posudného, určeného pro dvůr, 615 zlatých 4 kr. nezaplacených nákladů, které měl uherský dvorní sekretář Tiburcius Himmelreich s šestitýdenním pobytem knížete Sigmunda Bathoryho, na český rentamt, jenž by je vyplatil na kvitanci dvorního colmistra Huebra.

297. V Praze 16. dubna 1608. Soupisy dlužníků berní v kraji Bechyňském za léta 1605, 1606 a 1607 podle termínů.

298. V Praze 18. května 1609. Účet příjmů a vydání domovní berně za rok 1607 a z části roku 1608 a poznamenání dlužníků za rok 1607 v kraji Boleslavském.

299. V Praze 1608. Závěrečný počet o příjmu a vydání berní a sbírek, sněmem roku 1607 svolených v kraji Čáslavském, s jmenovitým soupisem berních dlužníků.

300. V Praze 1608. Učet příjmů a vydání z berní a sbírek, sněmem roku 1607 svolených, s jmenovitým soupisem berních dlužníků v kraji Hradeckém.

1 2 3 4



Přihlásit/registrovat se do ISP