České sněmy

Svazek VIII., 1592-1594, roky 1593-94

1 2 3 4 5

201 Císař Rudolf nařizuje úředníkům a soudcům zemským, aby v nepřítomnosti jeho k soudu zasedli a při Jiřího s Lobkovic s prokurátorem císařským vyslyšeli a dostatečnou o tom správu mu učinili. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 26. března,)
202 Prosebný list Jiřího z Lobkovic, kterýms žádá císaře, aby od procesu právního proti němu upustil, prominul mu jeho provinění a poněvadž na milost i nemilost se podává, aby milostivě k němu se sachoval. (1594, 27. března.)
203 Arcikníže Matyáš nejvyšším úředníkům zemským království Českého zprávu dává, kterak naloženo bylo s penězi, které posledně z Čech na zaplacení lidu vojenského na hranicích Uherských poslány byly. i žádá, aby z berně v Čechách sebrané na rychlo ještě větší suma peněz vypravena byla, z kterých by vojsko na hranicích báňských zaplaceno býti a tažení dne 15. dubna na Ostřihom zúčastniti se mohlo. (1594, 28. března.)
204 Jiří z Lobkovic na dotaz úředníků menších desk zemských přiznává se ke všemu co v suplikací jeho se dne 27. března s vůlí jeho napsáno i podpis že jeho ruky vlastní jest. (NA HRADČANECH, 29. března 1594.)
205 Císař Rudolf nařizuje, aby v statky Jiřího z Lobkovic uvázání se stalo k ruce císařské a sice panství Libochovic, Chomutova, Červeného Hrádku, Líčkova a Mělníka. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 30. března.)
206 Úřední zpráva o průběhu právního procesu proti Jiřímu z Lobkovic, kteréhož císař na snížené jeho prosby a přímluvy jiných na milost a nemilost přijal na ten způsob, aby v domě svém pod jistým opatřením zůstával a dalšího očekával císařského vyměření. (1594, 31. března.)
207 Zpráva z Prahy, že dne 31. března Jiří Popel z Lobkovic byl odsouzen, v domě svém že jest střežen a statky jeho zabrány; odjezd císařův z Prahy že ustanoven na 24. dubna. (1594, 31. března.)
208 Vyslaní Chebští v Praze zprávu dávají radě města Chebu o svém jednání, se na místě nabízené daně 9000 d. žádá se 10.000 tolarů, ze oni (vyslaní) za původy neochoty kraje Chebského považováni jsou i že se jim sa to osudem Jiřího z Lobkovic hrozí. (.1594, 3. dubna.)
209 Arcikníže Ferdinand posfjlá svým zástupcům Jakubu Lidelovi a Zachariáši Geizkoflerovi seznam dluhů, jež má za Jiřím Popelem z Lobkovic, a nařizuje jim, aby srozuměvše se s císařskými prokurátory dlužníka k soudu pohnali. (V INŠPRUKU, 4. dubna 1594.)
210 Zbyněk Berka, arcibiskup Pražský, vyzývá děkana Lineckého, aby ještě před odjezdem císařovým osobně do Prahy se dostavil a takto za uděleni jemu děkanství Karlštejnského se přičinil. (1594, 4. dubna.)
211 Zápisky vyslaných Chebských v Praze o jednání jejich při dvoře císařském od 3. ledna do 5. dubnu 1594 v příčině berně od Chebských požadované, zrušení cla v Chebu a vydání kvitance z 22.000 zlatých již dříve zaplacených. Denník obsahuje také mnohé poznámky o soudním řízení proti Jiřímu Popelovi z Lobkovic.
212 Odpověď purkmistra a rady města Chebu na správu vyslaných jejich v Praze ze dne 31. března a 3. dubna 1954 o vyjednávání v příčině pomoci válečné, která od Chebských se žádá.[Odpověď tato nejspíše nedošla, poněvadž vyslaní již 6. dubna Prahu opustili, aby domů se navrátili.] (1954, po 7. dubnu,)
213 Magdalena z Lobkovic prosí Jana Poppa, komorníka císařského, za přímluvu k císaři, aby manžela jejího, Ladislava z Lobkovic, na milost přijal, a aby jim zabrané statky navráceny byly [Vlastnoruční list paní Magdaleny z Lobkovic napsán beze všech pravidel pravopisných. Pro lepší porozumění klademe dopis podobně jako ostatní listiny opravený dle nynějšího pravopisu.] (V PRAZE [1594] 12. dubna,)
214 Rudolf II. povoluje Matyášovi Kremerovi, radě při apellacích, starou huť šmelcovní s příkopem při městě Příbrami k užívání. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 13. dubna.)
215 Rudolf II. posílá menším úředníkům pražským desk zemských seznam osob, které s ním na říšský sněm do Řezna se vydají, i nařizuje, aby pře a půhony proti nim odloženy byly as do jich návratu. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 13. dubna.)
216 Purkmistr a rada města Chebu prosí císaře za nařízení, aby 11.000 zlatých, které jako berni nabízejí, přijato a clo tamtéž zrušeno bylo. (Zároveň berou v ochranu písaře svého městského proti výtce,jako by působením jeho zdržováno bylo svolení žádané berně. [1594, 13. dubna].)
217 Nejvyšší úředníci zemští poroučí jménem císařovým Adamovi Haslauerovi z Haslau, hejtmanovi na Líčkově, aby 24 střelců, ktěří z Chomutova přibudou na Líčkov ku střežení uvězněného Jiřího Popelaz Lobkovic, zmustroval a do přísahy vzal. (V PRAZE, 1594, 14. dubna.)
218 Instrukcí, kterouž rytířstvo kraje Chebského a purkmistr i rada města Chebu svým vyslaným do Prahy nařizují, aby jenom v případě, kdyby nabízených 11.000 ani 12.000 zlatých nebylo přijato, celou požadovanou částku 10.000 tolarů, povolili, při tom však za zrušení cla Chebského jakož i za vydání kvitance z 22.000 zlatých dříve zaplacených žádali. (V CHEBU, 17. dubna 1894..)
219 Zbyněk Berka, arcibiskup Pražský, vybízí děkana Lineckého, aby, poněvadž pro biskupa Pasovského do Prahy přijíti nemohl, do Řezna k císařskému dvoru se vypravil a o děkanství Karlštejnské se ucházel. (1594, 20. dubna.)
220 Komora dvorská připomíná císaři, aby vedle usnešení sněmu z r. 1586 vyhledati a vypsati kázal veškeré statky a manství od království Českého a zástavu daně za příčinou získání z nich větší sumy peněz na zaplacení dluhu královských, a aby také jiné usnesení sněmu v příčine jízdy Karlštejn vykonati nařídil (V PRAZE, 1594, 24. dubna.)
221 Vyměření trestu Jiřímu z Lobkovic. (1594, 29. dubna.)
222 List královský, kterýms vysvětluje se sněmovní artikul z r. 1593 týkající se odvozování berně ze židův, totiž že každý lid mužského pohlaví, jenž jest přes dvacet roků stár, platí dva uherské zlaté, od desíti pak do dvaceti jeden zlatý, ženy, mládež a čeleď neplatí ničeho. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 29. dubna.)
223 Mandát císaře Rudolfa II. jimž za nepřítomnosti své v království Českém ustanovuje místodržící kteříž správu země vésti mají. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1594, 1. května.)
224 Denní zápisky vyslaných Chebských co v Praze v době od 17. dubna do 2. května 1594 jednali v příčině požadované berně 10.000 tolarů.
225 Rudolf II. Jiřímu Bořitovi z Martinic a Václavovi Plesoví Heřmanskému z Sloupna, aby Joachymovi Novohradskému z Kolovrat na panství Lihochovským ujistili 50.000 kop míšeňských, které byl císaři půjčil na cestu do Řezna a k vedení války proti Turku. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 3. května.)
226 Císař Rudolf II. svoluje na přímluvu stavův českých na sněmu léta 1593 učiněnou, aby v městě Kadani ustanoven byl kněz podobojí. (V PRAZE. 1594, 5. května.)
227 Císař Rudolf nařizuje Adamovi z Hradce nejvyššímu purkrabímu Pražskému, aby penize na záplatu lidu vojenského do Uher co nejspěšněji odeslány byly. (V ROKYCANECH. 1594, 11. května.)
228 Purkmistr a rada města Rakovníka vykazují výsledek zbírky v jich městě zavedené, kteráž vedle sněmovního svolení z r. 1593 na splacení 100.000 zl. nařízena byla. (V RAKOVNÍCE, 14. května 1594.)
229 Purkmistr a rada města Rakovníka vysvědčují, že 15 kop vybráno bylo při kostele od lidu obecného jako pomoc na defensí a 1 kopu že zasílají ze dvou svých poddaných. (V RAKOVNÍCE. 1594,14. května.)
230 Arcikníže Matyáš žádá nejvyšší úředníky zemské a místodržící v království Českém za opatření, aby jezdcům pod velením hraběte Šebestiána Šlika v Uhřích sloužícím, kteří si stěžují na liknavé placení žoldu od stavů českých jim náležitého, potřebné peníze bez odkladu zaslány byly. (V LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM. 1594, 21. května.)
231 Rytíři v jízdném pluhu pod velením hraběte Šebestiána Šlika v UJhřích sloužící stěžují si svému nejvyššímu, že již na pátý i šestý měsíc nedostali žoldu, který jim od stavův království Českého placen býti má, i oznamují, že hodlají vyslati poselství do Prahy, aby svěděli, na čem jsou. Při tom žádají nejvyššího svého, aby s poselstvím jejich zaslal nejvyšším úředníkům království Českého v té příčině list, a zároveň požádal arciknížete Matyáše, jakožto vojevůdce, aby také v téže příčině list zaslal do Prahy. (V LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM. 1594, 22. května.)
232 Hrabě Šebestian Šlik oznamuje nejjvyšším úředníkům zemským království Českého, že jezdci pluku jemu svěřeného vyslali do Prahy poselství, aby o zaplacení žoldu již na pátý i šestý měsíc jim dlužného se ucházeli, i žádá jich, aby peněz těch déle nezadržovali a jeho i jezdce nadále správnějším placením ujistili, aneb je propustili, v případě posledním také sám že chce hodnost nejvyššího složiti. (V LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM. 1594, 24. května.)
233 Hrabě Šebestian Šlik žádá Adama z Hradce, nejvyššího purkrabího Pražského, sa přispění, aby jezdcům jeho, kteří zástupce své do Prahy k nejvyšším úředníkům v příčině zaplacení dlužného žoldu byli vyslali, peníze poukázány byly, dále prosí za přímluvu k stavům království Českého, aby 20 neb 30 jezdcův, jež praporečník jeho na doplnění mezer, v řadách jezdců úmrtím nastalých, najmouti má,obvyklý závdavek dostalo, zmustrováno a záhy k pluku vypraveno bylo. (V LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM. 1594, 24. května.)
234 Rudolf II. žádá komoru českou za podání zprávy, mnoholi vyneslo od května 1593 posudné na panstvích královských v Čechách, totiž čtyři groše na vychování dvoru královského ustanovené, i nařizuje,aby sebrané posudné odvedla pokladně neb úředníku komory dvorské. (V ŘEZNĚ. 1594, 1. června.)
235 Císař Rudolf II. nařizuje radám komory české, aby pilně o půjčky peněz se starali, zejména s Loketskými o půjčku 20.000 tolarů, které prý v zásobě mají, vyjednávali, kterážto částka určena jest, aby spolu s 10.000 tolary berně kraje Chebského vynaložena byla na zaplacení dluhu 50.000 tolarů Jáchymovi z Kolovrat, presidentu komory české, na panství Loketském zapsaných. (V ŘEZNĚ, 1. června 1594.)
236 Rudolf II. chválí horlivost nejvyšších úředníků a místodržících v království Českém při zjednávání půjček na potřeby válečné v Uhřích, slibuje vyvaditi je z rukojemství, žádá spraven býti o posavadním výsledku jich vyjednávání a poroučí jim, aby za příčinou prodeje odhadnouti dali panství Líčkovské, z jehož tržní ceny půjčky splatiti se mají. (V ŘEZNĚ, 1. června 1594.)
237 Hrabě Šebestian Šlick žádá nejvyšší úředníky zemské a místodržící v království Českém, aby slíbené peníze na zaplacení pluku jezdců z Čech, jemu jako nejvyššímu svěřených, neodkladně zaslali, poněvadž vojsko pro nedostatek peněz hladem a nemocemi zmírá; i oznamuje, že by, nestane-li se náprava, s lidem svým déle sloužiti nemohl. (V LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM. 1594, 2. června.)
238 Arcikníže Matyáš upomíná nejvyšší úředníky zemské a místodržící v království Českém, aby se slíbeným zasláním peněz na zaplacení posádek v městech bánských a vojska Českého v Uhřích, nouzi trpícího, si pospíšili. (V POLNÍM LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM. 1594, 3. června.)
239 Arcibiskup Pražský stěžuje si císaři na smělé a pohoršlivé vystupování nepořádného predikanta v Líbeznících, statku presidenta komory dvorské, i žádá za nařízení, aby kazatel tento vypovězen a potrestán byl. (1594, v červnu.)
240 Arcibiskup Pražský napomíná Kryštofa Popela z Lobkovic, presidenta nad apellacími, aby luteránského predikanta z Tachova odstranil a svým poddaným žádných novot náboženských nedopouštěl, nýbrž je při víře katolické udržoval. (1594, 14. června.)
241 Císař Rudolf II. městu Kašperským Horám povolení dává, aby k zaplacení svých dluhu mohlo od města Vilshofenu vypůjčiti sobě 4000 tolarů. (V ŘEZNĚ. 1594,17. června.)
242 Sebaldus Krumlovský, farář Lužecký, sekretáři arcibiskupskému Janovi Svitavskému, že hejtman Bechynský kněze i lid proti němu popuzuje, žádá, aby stížnost do téhož hejtmana a kněze arcibiskupovi oznámil. (V BUDYNI. 1594, 18. června.)
243 Paní Mandalena z Lobkovic, rozená hraběnka z Salmu, vypisuje úředníkům menším desk zemských k čemu jako věřitel manžela svého Ladislava z Lobkovic právo a spravedlnost míti se praví, a sice k panství Mostskému a Zbirožskému a některým sumám peněz. (1594, 22. června.)
244 Dekret císaře Rudolfa II., jímž nařizuje se administrátorovi a konsistoři pod obojí, jak se v náboženských otázkách chovati mají. (V ŘEZNĚ, 23. června 1594.)
245 Místodržící v království Českém poroučejí jménem císařským Janovi Jiřímu z Švamberka, aby německým rejtarům, kteří do Uher táhnou, ai na pomezí království Českého naproti vyjel a je do Tábora, kdež mustruňk držán bude, provodil. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 23. června.)
246 Jízdný lid válečný z království Českého v polním ležení před Ostřihomem líčí hraběti Šebestianu Šlikovi, jakožto nejvyššímu, nouzi a bídný stav svůj i žádá za přímluvu k arciknížeti Matyášovi, aby jim strádajícím celý zadržaly žold vyplacen byl, sice že déle nemíní sloužiti jiným na posměch, nýbrž hotovi jsou vytrhnouti s praporci vlajícími a domáhati se zaplacení. (V POLNÍM LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM. 23. června 1594.)
247 Nejvyšší úředníci a soudcové zemští nařizují purkmistru a konšelům města Rakovníka, aby správu dali, mají-li u svého práva vězné, kteří by těžké smrti nezasloužili, jelikož do 400 pacholků z takových vězňův sebrati se má k tažení lodí na Dunaji. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 24. června.)
248 Jindřich z Písnice, prokurátor císařský, Žádá Jaroslava z Kolovrat, paní Griseldu z Lobkovic, Diviše Markoita z Tedražic a pannu Lidmilu Švabovnu z Chvatliny za svědectví v příčině nároků paní Mandaleny z Lobkovic na statky odsouzeného jejího manžela, a že před a po odjezdu Ladislava z Lobkovic ze statkův i domův jeho různé věci odnésti si dala. (Bez dat. [1594].)
249 Svědectví, kteréhož Jindřich s Písnice, prokurátor císařský, žádá proti paní Mandaleně z Lobkovic v příčině nároků jejích na zabavené statky odsouzeného Ladislava z Lobkovic, a že před odjezdem i po odjezdu manžela jejího z Čech ze statkův a domův téhož různě věci odvézti si dala. (Bez data [1594].)
250 Magdalena z Lobkovic předkládá císařskému komorníku Poppovi své nároky na zabrané jmění manžela svého Ladislava s Lobkovic, i prosí ho, aby to císaři přednesl a za ni se přimluvil. (Bez data [1594].)
251 Magdalena z Lobkovic prosí císařského komorníka Jana Poppa za přímluvu k císaři, aby jí statky vlastní, které zároveň se zbožím manžela jejího zabrány byly, navrátil. (Bez data [1594].)
252 Purkmistr a rada města Rakovníka úředníkům zemským, že při právu jejich není uvězněných zločinců, kteří by k tahání lodí na Dunaji upotřebeni býti měli, kromě dvou žebravých lotrasů. (V RAKOVNÍCE. 1594, 30. června.)
253 Rudolf II. poroučí komoře dvorské ve Vídni, aby návrhy slezskou komorou předložené v příčině hojnější výroby sanýtru v Čechách, na Moravě a v Slezsku spolu s radou válečnou uvážila a dobré zdání své podala. (V ŘEZNĚ. 1594, 30. června.)
254 Sada Nového města Pražského přimlouvá se při komoře české, aby výběrčím sněmem svolenézbírky náležitá záplata za práci jich dána byla. (1594, 1. července.)
255 Nejvyšší úředníci, soudcové zemští a místodržící v království Českém oznamují purkmistru a radě města Tábora, že z nařízení císařského dne 11. července 1000 koní zbrojných u nich mustrováno bude, nařizují, aby se potřebnou potravou a obrokem opatřili, jakož i aby řádnými ponůckami o veřejnou bezpečnost a pokoj se postarali. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 3 července.)
256 Hrabě Šebestian Šlik vypisuje nejvyšším úředníkům zemským v Čechách žalostný stav, v jakém jízda jeho bídou, nemocemi a zmíráním se octla, i oznamuje, ze se ještě uvolili dva měsíce sloužiti, jestliže však do té lhůty nebudou úplně zaplaceni, že s vlajícími prapory do království Českého vytrhnou a záplaty vyhledávati budou. (V POLNÍM LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM. 1594, 3. července.)
257 Rudolf II. nařizuje komoře české, aby k slévání hrubé střelby nakoupila v Slavkově do 150 centnýřů cínu a dala jej dopraviti do Vídeňské zbrojnice. (V ŘEZNĚ. 1594, 4. července.)
258 Hrabě Šebestian Šlik žádá nejvyššího purkrabího, Adama z Hradce, za přímluvu, aby za dva měsíce úřadu svého, jako nejvyšší nad plukem vojska jízdného, sproštěn byl, poněvadž pro dluhy nelze mu déle v službě trvati. (V POLNÍM LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM. 1594, 4. července.)
259 Císař Rudolf II. nařizuje Melicharovi z Rechenberka, hejtmanu hrabství Kladského, aby od stavů zvyupomínal na tři léta povolenou berni ročních 1200 tolarů a dvojnásobnou daň z lánů. (V ŘEZNĚ. 1594, 6. července.)
260 Císař Rudolf II. nařizuje komoře české, aby žid Abraham Colorni z Mantovy, který se nabídl vyráběti sanýtr způsobem umělým, bez odkladu ukázal zkoušku svého umění. (V ŘEZNĚ. 1594, 6. července.)
261 Arcikníže Ferdinand žádá Adama z Hradce, nejvyššího purkrabí Pražského, aby mu nápomocen byl při vymáhání peněz, které mu Jiří Popel z Lobkovic za panství Křivoklátské dlužen zůstal. (V INŠPURKU, 1594, 8. července,)
262 Městská rada Rakovnická do Litoměřic, do Loun, Třebenic, Klatov, Chebu a Kadaně dává výstrahu před četným tovaryšstvem žhářův a zlodějův, které vyznáním vězňův vyzrazeno bylo. (V RAKOVNÍCE. 1594, 14. a 15. července.)
263 Hrabě Šebestian Šlik nejvyšším úředníkům zemským a místodržícím v království Českém, se žádost jízdy jeho za vyplacení zadržalého žoldu a propuštění se služby odůvodněna jest nouzí, nemocemi, zmíráním čeledi zbrojné a jinými nehodami. Hadí, aby pluk byl propuštěn a nový utvořen, on pak sám aby byl pro stáří a jiné záležitosti soukromní také služby sproštěn. (V POLNÍM LEŽENÍ PŘED OSTŘIHOMEM, 16. července 1594.)
264 Hrabě Šebestian Šlik oznamuje nejvyšším zemským úředníkům a místodržícím v království Českém, že od vojevůdce, arciknížete Matyáše, neobdržel žádanou dovolenou za příčinou chystaného tažení na Komárno, jezdci jeho že trvají na zaplacení celého zadržalého žoldu a aby byli domů propuštěni, poněvadž nemocemi a zmíráním čeledi jejich nejsou s to dále službu válečnou opatřiti; on sám že považuje rozpuštění pluku svého za opatření nejprospěšnější. (V POLNÍM LEŽENÍ PŘED OSTŘHOMEM, 18. července 1594.)
265 Dotaz k pani Mandatene z Lobkovic, chce-li užiti tří zápisův ve dckách zemských, kterýmiž jí manžel její odevzdal panství Felixburg, Tomík a Most s jiným zbožím pozemským, jakož i poručenství nad dětmi a vším statkem svým po smrti své. (Bez data [1594].)
266 Paní Mandalena z Lobkovic, rozená hraběnka z Salmu, vyzvána byvši od úředníků Pražských menších desk zemských, dokládá právo své k zámku a panství Mosteckému i Zbirožskému. (1594, 20. července.)
267 Rudolf II. žádá nejvyššího purkrabího, Adama z Hradce, aby přičinil se o sjednání rychlé pomoci a zmustrování vojenského lidu na odražení nebezpečí, hrozícího od Tataru, kteříž na pomoc Turkům do Uher vpadli a ohrožují Moravu i Slezsko. (V ŘEZNĚ, 24. července 1594.)
268 Městská rada Rakovnická nejvyšším úředníkům, soudcům zemským a místodržícím v království Českém, že z výslechu zhoubců v Rakovníce uvězněných na jevo vyšlo o ještě jiném lotrovském puntu žhářů; dotazují se, co s lotry při právě u nich trápenými dále díti se má. (V RAKOVNÍCE, 27. července 1594.)
269 Místodržící v království Českém Janovi Jiřímu z Švamberka, aby sta příčinou hrozícího nebezpečenství válečného do Prahy přijel a jednání v příčině obrany se zúčastnil. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 27. července.)
270 Nejvyšší úředníci zemští a místodržící v království Českém napomínají hrabete Šebestiána Šlika, aby, pamětliv jsa velkého nebezpečí od nepřítele Turka hrozícího a nechvalné pověsti, jakou by získal zamýšleným návratem pluku, s jezdci svými v poli vytrval, neboť již požádali arciknížete Matyáše, aby počet jízdy úmrtím a nemocemi ztenčený doplněn byl; dlužný žold že brzy doplacen bude. (V PRAZE. 1594, 27. července.)
271 Nejvyšší úředníci zemští a místodržící v království Českém odpovídají arciknížeti Matyášovi na napomenutí v příčině opatření proti Turkům a vpadlým do Uher Tatarům, že již požádali císaře za nařízení o rychlé svolání hotovosti vedle sněmovního usnesení, a že také poručili hraběti Šebestianu Šlikovi, aby s plukem svým, který domáhá se návratu, vůči hrozícímu nebezpečí v službě polní setrval. (V PRAZE, 1594, 27. července.)
272 Císař Rudolf II. vyzývá místodržící v království Českém, aby nebezpečí, jež vítězným postupováním Turků v Uhřích hrozí, vážně uvážili a rychle se o to postarali, aby arciknížeti Matyášovi lid válečný na pomoc vypraven byl (. V ŘEZNĚ. 1594, 29. července.)
273 Ondřej, biskup Vratislavský, oznamuje císaři Rudolfovi II., Že na správu o vpádu Tatarů do Uher již moci svého úřadu jakožto vrchní hejtman pozval čelnější knížata Slezská na 3. srpna do Vratislavi, nyní však vedle posledního poručení císařského že svolal na rychlo všeobecný sjezd knížat a stavu Slezských, aby jednali o obraně proti hrozícímu nebezpečí. (V NISE. 1594, 29. července.)
274 Nařízení nejvyšších úředníku, soudců, zemských a místo držících království Českého, aby vůči hrozícímu nebezpečí od Turka tance, kvasy a všeliké rozpustilosti zastaveny byly, v poledne i na večer v zvony aby zvoněno bylo a lidé modlitbami Boha prosili za pokoření nepřítele Turka; města, městečka, zámky, tvrze hrazené ručnicemi, zbraní i potravami se opatřily. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 29. července.)
275 Městská rada Rakovnická oznamuje purkmistru a radě města Slavkova o zhoubcích zemských a rotách jejich. (V RAKOVNÍCE. 1594, 30. července.)
276 Hrabě Šebestian Šlik prosí císaře, aby pluk jezdců, jemu svěřený, který nemocemi a*úmrtími velice se ztenčil a dále sloužiti se zdráhá, rozpustil, aneb aspoň jeho zbavil úřadu, aby zdraví opět nabýti mohl. (V RÁBU, 1594 30. července.)
277 Hrabě Šebestian Šlik vypisuje nejvyšším úředníkům zemským a. místodržícím v království Českém, v jakém bídném stavu nachází se jízdný pluk jemu svěřený následkem nouze, nemocí a zmírání čeledi jízdné, i žádá, aby jezdci po zaplacení zadržálého žoldu domů propuštěni byli, anebo aby aspoň on sám úřadu svého sproštěn byl. (V RÁBU. 159 4, 30. čevence.)
278 Bedřich, kurfiršt Falcký, žádá od rad svých v Amberku dobré zdání v příčině vyzvání císařského, aby laicko vyslalo pomoc válečnou na ochranu království Českého, kdyby Turci a Tataři do zemí koruny České vpád učinili; i míní, ačkoli v dědičné smlouvě o tom ničeho vyměřeno není, i říše značnou pomoc peněžitou povolila, že by předce vůči nebezpečí, které by snad také Falcku hroziti mohlo. císaři pomoc odepříti se neměla. (V HEIDELBERKU. 1594, 31. července.)
279 Patent nejvyšších úředníků, soudců zemských a místodržících v království Českém po krajích rozeslaný, aby vůči hrozícímu nebezpečenství od Turka vedle svolení sněmovního v městech krajských přehlídky jízdného i pěšího lidu dne 23. a 26. srpna odbývány byly. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 31. července.)
280 Arcikníže Matyáš místodržícím v království Českém správu dává o přitrhnutí Turků před Ráb, i žádá za rychlou pomoc. (V POLNÍM LEŽENÍ U RÁBU. 1594, 1. srpna.)
281 Hrabě Šebestian Šlik, nejvyšší nad plukem vojska jízdného z Čech v polním ležení před Rábem žádá nejvyšších úředníků, a místodržících v království Českém za zaplacení a propuštění jezdců nedostatkem zbědovaných a úmrtím ztenčených, jakož i aby také sám úřadu sproštěn byl. (V RÁBU. 1594, 1. srpna.)
282 Albrecht Pětipeský s Chýš, rytmistr v pluku hraběte Šebestiána Šlika v polním ležení před Rábem, zprávu dává nejvyšším úředníkům zemským a místodržícím v království Českém, že žádost jezdců, za zaplacení žoldu a za propuštění odůvodněna jest jejich nouzí; že však jsou ochotni dále sloužiti, dostane-li se jim s dostatek peněz, aby mohli scházející zbrojný lid opět zjednati; sám že také s touže podmínkou v dalších službách setrvá. (V POLNÍM LEŽENÍ U RÁBU, 1594-, 1. srpna.)
283 Císař Rudolf II. nařizuje podkomořímu v markrabství Moravském, aby na zaplacení 2000 zákopníků v čas vypravil 9000 zlatých z posudného na vychování královského dvoru vyhrazeného do Německého Brodu, kdež dne 10. srpna zmustrováni budou. (V ŘEZNĚ. 1594, 3. srpna.)
284 Arcikníže Matyáš místodržícím v království Českém zprávu dává, že Turci již započali stříleti na pevnost Rabskou, připomíná, aby povážili nebezpečí, které by království Českému pádem jmenovaného města hrozilo, i vyzývá je, aby na rychlo lid válečný na pomoc vypravili.
285 Místodržící v království Českém zprávu činí císaři, že s nejvyššími úředníky, soudci zemskými a s osobami sněmu volenými se usnesli, aby hotovost zemská a stav panský i rytířský osobně proti Turku do pole vytáhli a dne 26. srpna u Znojma přehlídka vykonaná byla. Žádají císaře, aby o tom také ostatním zemím koruny České, potom Chebským, Loketským, Kladským i Tachovským poučení učinil a taktéž sousední kurfyršty, knížata a many, kteří od koruny České léna drží, k účastenství vyzval, vudce vojska aby ustanoven byl a císař stavum revers vydal, že výprava tato přes hranice království Českého na ujmu nemá svobodám jich I zemským. (V PRAZE. 1594, 5. srpna.)
286 Filip Ludvik, vévoda Bavorský, dá rady kurfiršta Falckého v Amberku za zprávu, jakým způsobem hodlají držitelé českých lén ve Falci vedle vyzvání císařova -účastniti se v hotovosti království Českého na obranu proti nebezpečí od Turků hrozícího a na mustruňku, který dne 26. srpna ve Znojmě držán bude.
287 Zbyněk Berka, arcibiskup Pražský, žádá císařského radu Trautsona za přímluvu, aby v čelo vojska z království Českého proti Turku vypraveného povolán byl vůdce katolický, a za polního maršálka bratr jeho Václav Berka. (V PRAZE. 1594, 6. srpna.)
288 Císař Rudolf II. poroučí komoře české, aby se přičinila o prodej panství Líčkovského, poněvadž potřebuje peněz na koupi 150 centů cínu; žádosti nejvyšších úředníka, aby tržní ceny užito bylo na zaplacení půjček, které k účelům válečným zjednávají, chce císař vyhověti teprve pak, až půjčky nějaké skutečně vyjednány budou. Císař slibuje dále, že bude pamětliv dalšího zaopatření Jiřího Popela z Lobkovic, žádá od komory správu o vyjednávání s Bohuslavem Havlem s Lobkovic v příčině směny panství Hlubockého za Točnické. (V ŘEZNĚ. 1594, 8. srpna.)
289 Císař Rudolf II. schvaluje návrhy a opatření místodržících v království Českém v příčině vypravení hotovosti proti Turku, vynáší horlivost a obětivost stavů českých a ujišťuje, že království Uherské i země Rakouské království Českému za poskytnutou pomoc na věčné časy vděčností budou zavázány. Císař ponechává stavům na vůli, aby nejvyššího nad vojskem ustanovili a oblibuje si vyšší i nižší důstojníky stavy navršené; slibuje, že stavům žádaný revers vydá, o bezpečnost hradu Pražského i Karlštejna se postará, kurfiršty a many koruny České vyzve, aby výpravy se súčastnili, a míní, že by bylo snad dobře, aby sa zdar tak jednomyslného podnikání nejen v Praze nýbrž po celé zemi na poděkování Bohu konaly se modlitby. (V ŘEZNĚ. 1594, 8. srpna.)
290 Mandát císaře Rudolfa II., aby vedle usnesení sněmovního veřejnost zemská s království Českého dne 26. srpna k Znojmu na mustruňku se vypravila a potom do pole proti nepříteli táhla. Poněvadž pak nejvyšší úředníci a soudcové zemští i jiné přední osoby stavu panského a rytířského proti nepříteli do pole vytáhnou, odložil císař soud zemský větší i menší, též dvorský komorní. (V ŘEZNĚ. 1594, 8. srpna.)
291 Radové Bedřicha kurfiřsta Falckého v Amberce předkládají své dobré zdáni, kterak by se měl zachovati v příčině vyslání lidu válečného na ochranu království Českého proti Turku, při černé poukazují na starší případy takové pomoci. (V ŘEZNĚ. 1594, 8. srpna.)
292 List nejvyšších úředníků, soudců zemských a místodržících v království Českém po krajích rozeslaný, aby vůči hrozícímu nebezpečenství vedle nařízení se dne 31. července všichni v hotovosti zemské připraveni byli. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 9. srpna.)
293 Císař Rudolf II. oznamuje Adamovi z Hradce, jenž nabídnul se vésti hotovost zemskou proti Turku, ie nabídnutí nemůže přijmouti, poněvadž osoby jeho v radě své potřebuje; nechť všaks nejvyššími úředníky o to pečuje, aby v čelo vojska postavena byla osoba spůsobilá. Ustanovení jiného nejvyššího na jeho místě nemá býti na úkor úřadu, jakožto nejvyššího purkrabí Pražského. (V ŘEZNĚ 1594, 10. srpna.)
294 Adam z Hradce oznamuje krátce Petru Vokovi z Rožmberka, jak veřejnost zemská vypravena býti má, i vyzývá ho, aby za příčinou hrozícího nebezpečenství od Turka ihned do Prahy se vypravil. (V PRAZE 1594, 12. srpna,)
295 Petr Vok z Rožmberka omlouvá se Adamovi z Hradce, proč proti Turku jako vůdce válečného lidu táhnouti nemůže. (NA KRUMLOVĚ. 1594, 13. srpna.)
296 Patent z komory české do kraje Plzeňského, kterýmž nařizuje se svobodníkům, dědiníkům, nápravníkům, dvořákům a svobodným rychtářům, aby vedle usnesení sněmovního do města Znojma dne 26. srpna k přehlídce vojenské se dostavili. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 12. srpna.)
297 Císař Rudolf II. odesýlá místodržícím v království Českém žádost hraběte Šebestiána Šlika za propuštěnou a ukládá jim, aby pohnuli ho k setrvání v úřadu, anebo na ustanovení jiného pomyslili, i mezery v pluku jeho doplniti hleděli. (V ŘEZNĚ. 1594, 13. srpna.)
298 Basii Spiller, písař při vojsku, předkládá arciknížeti Matyášovi výkazy o počtu jezdců, a koní v pluku hraběte Šebestiána Šlika, úmrtím a nemocemi valně ztenčeném, který polem lesí u Rábu, a jehož nejvyšší, hrabě Šlik, a rytmistr Šanovec také zemřeli. Hadí arciknížeti, aby při císaři a nejvyšších úřednících zemských přimluvil se za rozpuštění tohoto pluku a za sestavení nového praporu pod velením oblíbeného praporečníka Šlikova Jindřicha Myšky (ze Žlunic), jakožto rytmistra. (V POLNÍM LEŽENÍ U RÁBU, 1594, 13. srpna Souč. Opis v archivu místodržitelském království Českého. Militare 1566)
299 Knížata a stavové Slezští oznamují nejvyšším úředníkům zemským a místodržícím v království Českém, že také vypraví lid svůj válečný k hotovosti zemské proti Turku i připomínají, ze by bylo zapotřebí, aby také kurfirštové a knížata v říši, kteří léna od koruny České drží, na pomoc vyzváni byli. (VE VRATISLAVI. 1594, 16. srpna.)
300 Císař Rudolf II. nařizuje pokladníku dvorskému, aby Izákovi Pfendlerovi, úředníku komory dvorské na zakoupení sanytru v Čechách 2000 tolarů vyplatil. (V ŘEZNĚ. 1594, 16. srpna.)


1 2 3 4 5



Přihlásit/registrovat se do ISP