České sněmy

Svazek VIII., 1592-1594, roky 1593-94

1 2 3 4 5

101 Kancelář česká nařizuje jménem císařským soudu komornímu, aby před soud na hrad Pražský obeslaným Šebestianovi Vřesovcovi z Vřesovic a Ladislavovi staršímu z Lobkovic půhony, důhony vydávány a svědkové zapisováni byli. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 20. září.)
102 Purkmistr a rada města Chebu poučují vyslaného svého v Prase doktora Bartol. Fuchsia, jak by dále jednati měl v příčině uklizení sporů se sousedním markrabstvím a v příčině zrušení cla pomezního. (1593, 20. září.)
103 Jindřich z Písnice, císařský prokurátor, pohání celou řadu pánův a rytířův českých, purkmistra a konšely Velvarské ku svědomí proti Šebestianovi Vřesovcovi v příčině spisu jménem panstva a rytířstva na sněmu 20. března roku 1593 podaného, i Šebestiána Vřesovce z Vřesovic, aby předložil jeden i druhý přepis téhož spisu. (1593, 27. září.)
104 Odložení pře Ladislava staršího z Lobkovic s Šebestianem Vřesovcem z Vřesovic do 15. října 1593. (1593. 5. října.)
105 Doložení k odkladu soudní pře Ladislava staršího z Lobkovic s Šebestianem Vřesovcem z Vřesovic, poněvadž prokurátoru císařskému jest dovoleno vésti svědky proti Ladislavovi z Lobkovic, že toho týž tolikéž vůli míti má. (1593, 7. října.)
106 Jindřich z Písnice, královský prokurátor, žádá Petra Voka z Rožmberka, aby podal svědectví proti Ladislavovi staršímu s Lobkovic v příčině podání stížného spisu do sněmu. (1593, v pátek po sv. Františku (8. října.\)
107 Rudolf II. ustanovuje hraběte Šebestiána Bliká nejvyšším nad tisíci jezdci německými, které bez odkladu má najmouti na obranu hranic Uherských, i nařizuje řád v příčině vyzbrojení, žoldu a chování vojska toho. (V PRAZE, 1593, 9. října.)
108 Císař Rudolf nařizuje Petru Vokovi z Rožmberka, aby Jindřichovi z Písnice, královskému prokurátoru, ve při proti Ladislavovi staršímu z Lobkovic svědectví obnovil, kteréž byl vydal proti Vřesovcovi. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 9. října.)
109 Císař Rudolf nařizuje Petru Vokovi z Rožmberka, aby královskému prokurátoru vydal svědectví při soudu komorním proti Ladislavovi staršímu z Lobkovic. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 9. října.)
110 Ladislav starší z Lobkovic žádá Petra Voka s Rožmberka, aby mu ve při s královským prokurátorem Jindřichem z Písnice při soudu komorním na hradě Pražském vydal svědectví ve příčině podání spisu stížneho do sněmu. (1593, 11. října.)
111 Arcikníže Ferdinand posílá svého dvorního sekretáře Konráda Dietze z Weidenburku k Jiřímu Popeloví z Lobkovic s vyzváním, aby vyplnil, čeho posel jeho žádati bude (t. j. aby vyrovnal dluh svůj arciknížeti). (1593, 15. října.)
112 Petr Vok z Rožmberka podává v přítomnosti císaře Rudolfa svědectví o podání stížného spisu do sněmu. (1593.)
113 List Ladislava staršího s Lobkovic nadepsaný císaři, nejvyšším tíředníkům zemským, soudcům a radům císařským, kterýmž. omlouvá odjezd svůj ze země, přiznává se, že spis stížný do sněmu padati dal, že mu však nikdy na mysl nepřišlo císaře, pána svého, uraziti, zlehčiti. (Bez data [1593, 17. října].)
114 Dvorská komora podává o usneseních sněmu českého na jaře léta 1593 své dobré zdání za příčinou sepsání proposice královské pro příští sněm. (V Praze, 1593, 18. října.)
115 Zápis nejmenovaného o processu Ladislava z Lobkovic. (1592.)
116 Rudolf II. dal Sebestianovi Vřesovcovi z Vřesovic proti Ladislavovi staršímu 0 Lobkovic, poněvadž Tt obeslání před soudem nestál, za právo stáné. (1593, 19. října.)
117 Zpráva o jednání soudil, litery -na hradě Pražském za přítomnosti císaře Rudolfa II. v době od 5. do 20. řijna 1593 veden byl proti Šebestianovi z Vřesovic a Ladislavu staršímu s Lobkovic prostížný spis na sněmu nejvyšším úředníkům zemským podaný. (V Praze, 1593, 20. října.)
118 Šepmistři a konšelé i všecka obec na Horách Kutnách oznamují, poněvadž nemohou v schni osobně k sněmu se dostaviti, že dávají plnou moc Sigmundovi Kozlovi s Rizenthalu a Řehoři Vodičkovi s velké rady i Pavlovi Litomyšlskému z starších obce, aby na místě jich účastni byli jednání sněmovního. (NA HORÁCH KUTNÝCH. 1593, ve čtvrtek po sv. Lukáši (21. října).)
119 Papež Kliment Vlil. přijímá Fabiana Rezka z Jelpachu, administrátora konsistoře pod obojí, i s duchovenstvem pod obojí v Praze a na venkově po odpřisáhnutí učení Husova a obřadů, pod obojí i po slavném vyznání víry katolické opět do lůna církve.
120 Proposice královská přednesená na sněmu, jenž zahájen byl na hrade Pražském dne 23. října 1593.
121 Císař Rudolf žádá stavy české za svolení, aby panství a zámele Přindecký, kterýs byl od bratří Švamberků se zástavy vyplatil, prodati aneb za jiné panství směniti směl, a tomu, kdožby jej koupil do desk zemských vepsati dáti mohl. (1593, 25. října.)
122 Královské předložení na sněm království Českého, kterým vykládá se stavům " poněvadž posavadní prostředky peněžní nestačí na válku s Turkem, že by potřebí bylo, aby kromě obvyklých berní ještě mimořádnou dobrovolnou pomocí, bud na penězích neb vyzbrojením a vydržováním jistého počtu lidu válečného jízdného i pěšího, k budoucímu polnímu tažení přispěli. Císař žádá stavův především, aby se vyjádřili, jakým způsobem by úmysl tento v Cechách ve skutek uveden býti mohl, poněvadž i v jiných zemích, zejména v říši, za podobnou pomoc žádati hodlá. (1593, 28. října.)
123 Stavové shromáždění na sněmu království Českého odpovídají stavům království Uherského na připiš jejich se dne 1. července 1593, že po úřadě s císařem usnesli se vyslati vedle příkladu předku svých do království Uherského vojsko pomocné proti Turku, nepříteli téhož království i všeho křesťanstva. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1593, 1. listopadu.)
124 Stavové na sněmu království Českého shromáždění oznamují stavům markrabství Moravského, že vedle usnesení sněmovního k žádosti jich poskytnuta jim bude pomoc válečná proti Turku. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 3. listopadu.)
125 Rytíři na sněmu shromáždění přijali do stavu svého: Jana Mainer z Milhauzu, Michala Jeronýma [.....], Erazima Kvintusa z Dromstorfu, Eliáše Smitgrabnera, Václava Matyáše z Borovská, Jana Seltenšlo, Floriana Daniele Mejstřického z Vatikánu a Kašpara Rejského z Dubnice. (1593, 27. října. Kvatern relací zelený od 1589)
126 Stavové na sněmu shromáždění přijali Eneáše Gongagu knížete Mantuansltého sa obyvatele království Českého. (1593, 3. listopadu. Krát. relací zelený od 1589)
127 Stavové na sněmu shromáždění přijali Gabriele Štreyna svobodného pána na Švarcenavě, Hyršpachu a Hogsdorfu za obyvatele království Českého. (1593, 3. listopadu.)
128 Stavové na sněmu shromáždění přijali Vilíma s Grumpachu za obyvatele království Českého. (1593, 3. listopadu. Kvat. relac. zelený od 1589)
129 Stavové na sněmu shromáždění dávají své svolení, aby ves Běleč v hájemství Křivoklátském ležící a k úřadu nejvyššího komorníka království Českého náležející postoupena byla směnou císaři. (1593, 3. listopadu. Kvat. relac. zelený od 1589)
130 Stavové na sněme shromáždění schvalují směnu, kterou císař učinil s Jiřím Bořitou z Martinic, da mu za statek Lány něco peněz, rybník Žehrovský s příslušenstvím, plat ve vsi Žilině a jako náhradu za škodu vedením vody do zámku Lánského na gruntech jeho mu učiněnou kus lesa. (1593, 3. listopadu.)
131 Stavové na sněme shromáždění povolují, aby císař panství Přimdecké komukoli z obyvatelů království Českého dědičně prodati aneb za jiné statky směniti mohl. (1593, ö. listopadu.)
132 Stavové na sněme shromáždění povolují, aby panství Kynžvartské na další tři životy zástavou Kryštofovi Hendrychovi z Cedvic ponecháno bylo. (1593, 3. listopadu.)
133 Stavové na sněme shromáždění schvalují prodej vsi Libodržic od panství Kolínského a svolují, aby táž ves vdově po Mikuláši Střelovi z Rokyc do desk vložena byla. (1593, 3. listopadu.)
134 Stavové na sněme shromáždění svolují, aby dva poddaní v Opatovicích a dva hájky nad Solopisky od panství Kolínského Pavlovi Hrabaňovi z Přerubenic prodáni byli. (1593, 3. listopadu.)
135 Stavové na sněmu shromáždění dávají své svolení, aby smlouva císaře Rudolfa IL s Českobrodskými při směně vsi Štolmíře za ves Opočnici o ospy a vození žernovů do mlýna Poděbradského učiněná do desk zemských vložena býti směla. (1593, 3. listopadu.)
136 Stavové na sněmu shromáždění svolují, aby dvůr Haškovský ve vsi Veleslavíne z manství propuštěn a Ferdinandu hraběti Šlikovi dskami zapsán byl. (1593, 3. listopadu.)
137 Usnesení sněmu obecního, kterýž zahájen byl na hradě Pražském dne 23. října a ukončen 3. listopadu 1593.
138 Přísaha nových výhercích sbírky sněmem r. 1593 svolené.
139 Zbyněk Berka, arcibiskup Pražský, žádá císaře sa nařízení městu Lipému, aby predikanta vyhnalo a kněe jím ustanoveného přijalo.
140 Doktor Volfgang, farář Plzeňský, purkmistru a radě města Plzně, aby náboženství staré katolické tak, jaks dříve za předkův jich bývalo, v městě šachováno bylo a nové se nepovolovalo, aby faru opraviti a chudým zvláštní místo v kostele vykázati dali.
141 Komora česká nařizuje Kutnohorským, aby jmenovali dva výběrčí pro sbírku sněmem povolenou.
142 Mandát císaře Rudolfa o sbírky na zaplacení 100.000, kteréž se nejvyšší úředníci zemští byli vzdlužili na potřebu míst hraničných a pro ochranu království Českého. (1593, 15. listopadu.)
143 Výběrčí sbírky sněmem svolené v Menším městě Pražském žádají komoru českou sa poučení, kterak se zachovati mají k některým dvorským kupcům a klášterům, jakož i k dvořanům, kteří se zpěčují odváděti z cizích vín poplatek. (3593, 26. listopadu praes.)
144 Poznamenání stížností farářem Kadaňským Kristoforem Mittigiem arcibiskupovi Pražskému Zbyňku Berkovi předložených o násilnostech luteránu v Kadani a o nepořádném počínání jeho kaplana.
145 Rytířstvo a šlechta hraje Chebského, purkmistr a rada města Chebu omlouvají se císaři, že vedle nařízení plnomocníky své, aby ve příčině odvádění sněmem svolené mimořádné pomoci proti Turku vyjednávali, do Prahy pro krátkost času vyslati nemohou; žádají prosebně, aby na základě jich svobod s nimi, jako prvé, i nyní zvláštní komisí vyjednáváno bylo, nejdříve však aby vyzdviženo bylo hraničné clo.
146 Komora česká nařizuje Kutnohorským, aby uvedli sanytrníkům a prachařům na pamět mandát císařský se dne 10. října 1592, jimi se prodej potřeb válečných do ciziny zapovídá. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1595, 6. prosince.)
147 Rudolf II. obesílá Ladislava staršího z Lobkovic, jene ke dni 5. října 1593 před soud zemský obeslán za odklad žádal a na odložený mu den 15. října opět před soudem nestál a z království Českého uprchl, znovu na den 26. ledna 1594 k soudu zemskému ve příčině podání spisu stížného na sněmu. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 7. prosince.)
148 Rudolf II. pokládá Šebestianovi Vřesovcovi s Vřesovic, aby ve příčině vyměření mu trestu sa provinění, kteréhož dopustil se předložením spisu na sněmu zemském proti osobě královské, dne 26. ledna1594 na hradě Pražském se postavil. (1593, 7. prosince.)
149 Císař Rudolf II. naučení dává výběrčím v Menším městě Pražském o některých artikulích ve příčině vybírání zbírky zemské sněmem svolené. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM 1593, 9. prosince.)
150 Rudolf II. oznamuje úředníkům menším desk zemských král. Českého, které osoby za sekvestory statku Ladislava z Lobkovic, jenž ze země ujel, nařídil, i poroučí, aby jim komorníci na popisy statkův těch vydáni byli. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 18. prosince.)
151 Císař Rudolf oznamuje paní Mandaleně Lobkovské, že statky manžela jejího do sekvestru dány jsou, i poroučí, jaké nařízení by ve příčině té při úřednících a poddaných lidech těchže statků učiniti měla. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM í 593, 18. prosince.)
152 Majdalena z Lobkovic prosí císaře Rudolfa II., aby manželi jejímu odpustil a statky jí náležející nezabíral. (V PRAZE. 1593, 21. prosince.)
153 Rudolf II. vůči hrozícímu nebezpečí od Turku žádá město Cheb, aby bes odkladu dodali 400 centů prachu střelného. (V PRAZE, 22. prosince 1593.)
154 Císař Rudolf poroučí Petru Vokovi z Rožmberka, aby zadržalou daň sa zemřelého bratra svého Vilíma z Rožmberka, jakož i co on sám povinen jest, zaplatil. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM 1593, 22. prosince.)
155 K. Diez, jehož byl k Jiřímu z Lobkovic vyslal arcikníže Ferdinand, zprávu dává, co mu Lobkovic při rozchodu pověděl, že totiž hodlá, kdyby ho císař zavrhnul, dáti se arciknížeti v službu a ochranu. (Bez datum.)
156 Řád válečný proti Turku sepsaný Sigmundem Chotkem s Chockova. (1593.)
157 Císař Rudolf nařizuje Adamovi z Hradce, aby pře, jež Bedřich Malovec z Malovic a nezletilý bratr jeho Věněk z Malovic na soudu nejvyššího purkrabství Pražského má, poněvadž do Uher proti Turku potáhne, až do jeho zase navrácení odloženy byly. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 3. ledna.)
158 Císař Rudolf II. poroučí českým berníkum na rok 1593 voleným, aby Eliášovi Šmitgrabneru z Lusteneku, správci ouřadu rentmistrského v Čechách, 20.357 zl. r. 50 Jer. jako půjčku pro vojsko proti Turkům bojující z berné domovní za r. 1593 odeslali. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 7. ledna.)
159 Pamětní spis předložený císaři, v Kterém se vypisuje nespravedlivé jednání Jiřího Popela s Lobkovic, nejvyššího hofmistra hrálovstvi Českého, při koupi panství Boleslavského. (Bez data [leden 1594].)
160 Přísaha obecních starších židovských, le daň s hlavy na zaplacení vzdlužených 100.000 si. sněmem r. 1593 svolenou řádně vybírati a odváděti budou. (1594, 10. ledna.)
161 Mandát císaře Rudolfa II. v příčině modlení a zvonění Mekání proti Turku. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 14. ledna.)
162 Různá provinění, jež císař Rudolf II na ceduli napsaná Jiřímu Popeloví z Lobkovic na paměť dal uvésti, když týž, nebyv k slyšení připuštěn, spis obsahu smělého služebníkem dvorským mu byl podál. (Bez data (leden 1594).)
163 Kněz Pavel Paminondas Horský, opat kláštera Slovanského na Novém městě Pražském, utěšuje si arcibiskupu Pražskému Zbyňku Berkovi na různé nepříležitosti, jichž zakoušeti musí, zvláště však žaluje, že Podskalští od kláštera Slovanského, ku kterémuž od starodávna přináležejí, se odtrhnouti chtí, poněvadž jim nechce bez zpovědi svátosti oltářní podávati a Husa světiti. (1594, 18. ledna.)
164 Konrád Diez podává arciknížeti Ferdinandovi zprávu o své rozmluvě s Jiřím Popelem z Lobkovic, nejvyšším hofmistrem království Českého, k němuž za příčinou vyupomínání dluhu 31.720 zlatých za panství Křivoklátské vyslán byl, o výmluvách jakož i o projeveném přání jeho, že by rád arciknížeti v službu se dal, bude-li od císaře zavržen. (1594, 19. ledna.)
165 Konrád Dies oznamuje arciknížeti Ferdinandovi, jaké projevení mu učinil Jiří Popel z Lobkovic, že by chtěl arciknížeti v ochranu a službu se dáti, kdyby císař ho zavrhl. ([1594, po 19. lednu])
166 Vyslaní arciknížete Ferdinanda žádají jménem jeho císaře sa správu, pokud Jiří Popel s Lobkovic, jenž arciknížeti služby své nabízí, vinen jest, aby věděl, jak se šachovati k němu, a oznamují, že arcikníže radí císaři, aby se zmocnil osoby Jiřího z Lobkovic. ((1594, leden).)
167 Šebestian a Vilém z Vřesovic podávají správu o opravování a přepisování stížného spisu ve sněmu podaného. (Bez data. [1594.])
168 Vynesení rozsudku nad Ladislavem starším z Lobkovic a Šebestianem Vřesovcem g Vřesovic za příčinou stavům ve sněmu podaného spisu na urážku důstojnosti královské. (1594, 29. ledna.)
169 Arcikníže Ferdinand nařízení dává svým vyslaným v Praze, zemskému fojtu Lidlovi a Zachariaši Geizkoflerovi, aby zvěděli pravdu, zdali Jiří Popel z Lobkovic z Čech uprchl, a aby dluh, který týž arciknížeti povinen jest, zaplacen byl. (V INSPRUKU, 1. února 1595.)
170 Vyslaní arciknížete Ferdinanda v Praze oznamují témuž, Že císař slíbil dáti zprávu o záležitosti Ladislava a Jiřího z Lobkovic; že vynesen ortel nad Ladislavem Popelem z Lobkovic a že Jiří Popel vyzván byl, aby složil úřad nejvyššího hofmistra království Českého. (V PRAZE. 1594, 1. února.)
171 Instrukce, kterous šlechta kraje Chebského a město Cheb dávají poslům svým vedle nařízení královského do Prahy vyslaným k vyjednávání o berni kraje Chebského vedle usnesení sněmovního. Vyslaným se ukládá, aby nepřistoupili na požadavek rovné berně s ostatními stavy království Českého, nýbrž aby nejvýše jen 9000 si. daně povolili, při tom však naléhali, aby clo v Chebu zrušeno bylo. (1594, 4. února.)
172 Císař Rudolf poroučí úředníkům menším při dskách zemských, aby vydali komorníka, jenž by s Jindřichem Frollhoferem z Purkerstorfu, hejtmanem Křivoklátským uvázal se v statek Zbirov k rukoum císařovým po odsouzeném Ladislavovi z Lobkovic. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 12. února.)
173 Císař Rudolf rozkazuje Janu Hendrychovi Prollhoferovi, hejtmanu Křivoklátskému, aby s komorníkem od desk zemských uvázal se v propadlé statky odsouzeného Ladislava z Lobkovic k rukoum císařským a sice v Zbirov, Králův Dvůr a Klášter sv. panny Dobrotivé na Ostrově. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 12. února.)
174 Císař Rudolf nařizuje Linhartovi Štampachovi, aby v propadlý statek Felixburg odsouzeného Ladislava staršího z Lobkovic se uvázal a jej pilně spravoval. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM 1594, 12. února.)
175 Císař Rudolf nařizuje Janu Winklmanovi z Hozntálu, rychtáři Mosteckému, aby statek a zámek Mostecký někdy Ladislavovi staršímu z Lobkovic náležející od sekvestratorův k ruce císařské přijal a dobře jej spravoval. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1594, 12. února.)
176 Členové rodiny Popelův e Lobkovic touží císaři na velké bezpráví, které se jim děje na potup a hanbu rozšiřováním utrhačných správ, že by císaře zraditi, o život připraviti a sami z rodu svého krále Čechům dáti chtěli. Všichni vysoce zaříkají se Bohem a svým spasením, ukazujíce na věrné služby předkův, že nikdo ničím na ně neprokáže, že by něčeho byli se dopustili na úraz majestátu císařského a královského; i prosí císaře, aby jim v nevině jejich byl záštitou a aby utrhači byli jmenováni a k zodpovědnosti pohnáni. (V PRAZE, 1594, 15. února.)
177 Výpovědi Jana Pikharta ze Zeleného Oudolu na Novém městě Pražském uvězněného, o dluzích Ladislava z Lobkovic, o obchodech jeho s některými židy, o spisu, který podán byl ve sněmu, a konečně o útěku jeho. (1594, 19. února.)
178 Rudolf II. pohání Jiřího z Lobkovic před soud zemský ke dni 21. března 1594 jakožto spoluvinníka v příčině podání stížného spisu Šebestiána s Vřesovic do sněmu léta 1593. (1594, 19. února.)
179 Komora dvorská předkládá císaři své dobré zdání o prostředcích, jež arcikníže Matyáš po úřadě s předními vůdci lidu válečného na Uherských hranicích v Prešpurce vykonané v příčině oblehnutí pevnosti Ostřihomské a důrazného válčení s Turkem za potřebné byl označil, i radí, aby peněz a stříbrného nádobí Jiřího Popela z Lobkovic a některých konfiskovaných statků Ladislava z Lobkovic k zaplacení žoldu nespokojenému lidu válečnému v Uhřích užito a tak vojsko pro další válčení proti Turku zachováno bylo. (1594, 21. února.)
180 Císař Rudolf rozkazuje Davidovi Fiorinovi z Lambštejna, aby ve dvě zahrady Ladislava z Lobkovic u kláštera Břevnovského se nacházející k ruce císařské se uvázal a k opatrování je poručil. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 26. února.)
181 Mandalena z Lobkovic prosí císaře Rudolfa, aby odsouzeného Ladislava z Lobkovic statky, kteréž ona sama za vlastní peníze byla koupila, jí a dítkám jejím ponechány byly, i aby manželi jejímu milost udělena byla. (Bez data [1594.])
182 Vyslání arciknížete Ferdinanda, Kryštof Jakub Lidel a Zachariáš Oeiskofler, oznamují, že Jiří z Lobkovic, který nedávno do Libochovic se odebral, od císaře k soudu pohnán byl a že oni sami od prokurátora císařského vyslýcháni byli o tom, jak Lobkovic se vytáčí v příčině zaplacení dluhu arciknížeti povinného. Vyslaní žádají, aby jim sa příčinou soudního zakročení dodány byly podrobné správy, jak dluh ten povstal a na čem záleží. (V PRAZE, 1. března 1594.)
183 Josef Ganz zprávu dává arciknížeti Ferdinandovi, že císař pohnal Jiřího Popela z Lobkovic před soud, a se s ním bude zle, neprospěje-li přímluva papežova. Dále oznamuje, že panují obavy, že snad jmenovaný pán za příkladem bratra svého také ze země ujde. (V PRAZE, 1. března 1594.)
184 Jindřich z Písnice, královský prokurátor, obsýlá pány Adama z Hradce a Humprechta Černína z Chudenic, aby vydali svědectví o jednání Jiřího z Lobkovic na sněme léta 1593. (1594, 4. března.)
185 Císař Rudolf Jáchymovi z Kolovrat, Janovi z Valdštejna, Adamovi z Hradce, Humprechtovi Černínovi a Václavovi z Říčan, aby vydali svědectví ve při proti Jiřímu z Lobkovic. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 4. března.)
186 Jindřich z Písnice, prokurátor císařský, pohání celou řadu pánův, rytířů českých, i některé paní. primátora, rychtáře města Mostu, primátory a několik měšťanů z měst Pražských, aby vydali svědectví proti Jiřímu z Lobkovic, kterýž také pohnán, oby předložil spis do sněmu r. 1593, 20. března podaný, v kteréž příčině i Jakub Menšík z Menštejna obeslán. (1594, 4. března.)
187 Nařízení císařské vyšlé z kanceláře české soudu komornímu, aby Jiřímu z Lobkovic i prokurátoru císařskému půhony, důhony vydávány a svědkové zapisováni byli. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 4. března. Opis souč. v rukop. arch. místodrž. král. Česk. Majestalien 1576)
188 Královský list Urbanovi Třebochovskému, měštěnínu Starého města Pražského a Adamovi Štítnému ze Štítného, aby ke dni 14. března dostavili se k soudu komornímu v příčině svědectví proti Jiřímu z Lobkovic. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1594, 7. března.)
189 Jindřich z Písnice, královský prokurátor, obsýlá Kryštofa Pokmejstra, úředníka na Felixburce, k svědomí, jakou výpověď Ladislav z Lobkovic na útěku svém o spisu v sněmu podaném učinil. (1594, 7. března.)
190 Vyslaní arciknížete Ferdinanda prosí císaře, aby poručil Jiřímu Popeloví z Lobkovic ihned zapraviti nedoplatek trhni ceny za panství Křivoklátské. (Bez data.)
191 Josef Ganz oznamuje arciknížeti Ferdinandovi mimo jiné, že Jiří Popel z Lobkovic císařem k soudit pohnán byl a také již mnozí jiní, mezi nimi kancléř někdy Viléma z Rožmberka, Menšík, předvoláni byli, jsouce v podezření, že se zúčastnili při sdělávání stížného spisu v sněmu podaného. (V PRAZE, 8. března 1594.)
192 Adam Chaenicius, farář Tachovský stěžuje si arcibiskupovi Pražskému na nepřátelské chování kvardiana kláštera Františkánského tamtéž, a na ujmu, kterous týž návštěvě kostela farního způsobuje, touši na luteránské smýšlení rady městské i mistra školního, žádá za plnou moc k přijímání obrácených do církve katolické a sa dovolení, aby si směl držeti ku pomoci kaplana. (V TACHOVĚ, 9. března 1594.)
193 Arcibiskup Pražský žádá komoru českou sa nařízení městům Jílovému, Kašperským Horám, Krupce a Trutnovu, aby přijaté tam predíkanty vypudili. (1594, 10. března.)
194 Instrukcí rytířstva kraje Chebského i města Chebu daná vyslaným, k nařízení císařskému do Prahy vypraveným, aby v příčině podílu kraje Chebského na pomoci válečné, sněmem království Českého na tři léta svolené, vyjednávali. Vyslaným nařizuje se, aby vylíčíce zevrubně výmínečný poměr kraje Chebského ku království Českému proti společnému ukládání berní s ostatními stavy se ohradili a nejvýše 9000 zi. svolili, které by Chebsko jako úhrnnou berni zaplatilo; při tom však mají naléhati, aby nově zřízené clo v Chebu se zrušilo a kvitance z 22.000 zi. již před delší dobou zaplacených konečně vydána byla. (1594, 10 (1.) března.)
195 Kněz Bartoloměj Flaxius, arcidiakon Plzeňský, vyzývá Zbyňka Berku z Dube, arcibiskupa Pražského, aby kolatury na statcích, jichž Ladislav z Lobkovic zbaven byl, na císaři si vyžádal, kněžstvo luteránské, Lobkovicem dosazené, vypudil a katolické opět uvedl. (V PLZNI. 1594, 12. března.)
196 Purkmistr a rada města Rakovníka podávají zprávu nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, jakým způsobem vybírá se u nich a mnoho-li dosud vynesla zbírka z masa, z páleného, z vína a z ryb, (V RAKOVNÍCE. 1594, 14. března.)
197 Zbyněk Berka, arcibiskup Pražský, nabízí děkanovi v Linci děkanství Karlštejnské neb místo kanovníka při chrámu sv. Víta v Praze. (1594. 15. března.)
198 Komora dvorská podává své dobré zdání tajným radám císařským o pramenech, z nichž by daly vyzískati se potřebné penise na nezbytné výlohy válečné, nežli by došla pomoc z říše; i ukazuje k tomu, že v království Uherském, Českém, na Moravě, ve Slezsku i v zemích Rakouských naprosto nelze spoléhati na důchody komorní v zástavu dané i jinam vynaložené, a jen v Čechách že jest ještě několik statků lenních a zástavních, jichž dání v zástavu neb dědictví vyneslo by větší sumu peněz. Komora dvorská radí tudíž, aby vyjednávalo se s králem Dánským a velkoknížetem Moskevským o půjčku, která dle došlých zpráv zajisté se zdaří, a aby také v říši jednáno bylo o zálohy peněžité, s rukojemstvím některých stavů a měst říšských. (1594, 16. března.)
199 Zbyněk Berka, arcibiskup Pražský, napomíná radu města Kadaně, ahy katolickému faráři v Cachovicích, Vavřinci Eckartovi, dopomohla při pánu z Steinbachu a jiných k zadržalým desátkům a před pronásledováním ho chránila; nébof, kdyby Kadanští svého práva patronatního lépe nedbali, byl by (arcibiskup) nucen žádati, aby právo to někomu jinému svěřeno bylo. (1594, 18. března.)
200 Dekret císařský, kterýmž prohlašuje se, že císař Rudolf na prosby Jiřího z Lobkovic upustí od právního proti němu přelíčení, když v ustanovený den 21. března před soudem komorním veřejně vinu svou vyzná a poddá se na milost i nemilost. (1594, 19. března.)


1 2 3 4 5



Přihlásit/registrovat se do ISP