České sněmy

Svazek VII., 1592-1594, roky 1593_94

1 2 3 4

43 Ondřej, biskup Vratislavský, nejvyšší hejtman v Slezsku, císaři zprávu činí o jednání, které na poručení jeho měl s knížaty Jáchymem Lehnickým a Karlem s Minsterberka, v příčině vypravení poslů v ze Slezska do Prahy k společnému rokování a usnesení o defensí království Českého a zemí k němu příslušejících i uklizení odporu proti tomu činěného od stavů v knížetstvích Zahanském, Minsterberském, Frankenštejnském, Opolském. Biskup žádá císaře za dovolení k svolání knížat a stavů Slezských na den 22. února do Vratislavi, aby jim rozepsání sněmu na den 15. března ohlásil a je napomenul k vyslání plnomocných poslův do Prahy. (V NISE, dne 11. ledna 1593.)
44 Rudolf II. žádá arciknížete Matiáše za nařízení při hejtmanu zemském a úřednících zemských na Moravě, aby jezdci, sněmem povolení, s měsíčním platem 3 zlatých nebo menším zatím pohotově drženi byli, a vedle potřeby ve čtrnácti dnech k přehlídce shromážditi se mohli; v příčině jezdců, z Čech že sám nařízení učiní. (V PRAZE. 1593, 12. ledna.)
45 Vrchní úředníci zemského fojtství v Dolní Lužici podávají císaři zprávu o svolání širšího výboru stavovského ke dni 26. ledna do Lubna a o žádosti téhož, aby komisí, jež k uklízení sporu vzniklého mezi Horní a Dolní Lužicí v příčině postavení počtu vojska k defensí ustanovena byla, nařízeno bylo, aby mezi oběma zeměmi narovnání učinila dříve, nežli opět sejdou se vyslaní ze zemí koruny české,sice že he obávati se nových stížností. (V LUBNĚ, 1893. 27. ledna)
46 Poznamenání berně domovní na válku tureckou, posudného a sbírky na zaplacení dluhů královských, kteréž na sněmích v Čechách a na Moravě r. 1587 a 1590 povoleny byly a v letech 1592 a 1593 přestaly. (1593, 31. ledna.)
47 Gedeon Kindler, kancléř při úřadu zemského fojtství Dolnolužického, zasílá Jaroslavovi z Kolovrat, zemskému fojtu v Dolní Lužici zprávu, kterou vrchní úřadníci podávají císaři o sjezdu širšího výboru stavovského a projevu jeho v příčině obeslání nové schůze zástupců se semi koruny České, na které státi se má konečné usnesení o defensí; zároveň odevzdává list Žibřida z Promnic, Karla z Kitlic a Hanuše ze Schliebenu, hejtmana zemského, v příčině sporu Jana Bíbrštejna o léno. (1593, 4. února.)
48 Komora dvorská oznamuje císaři, ze na sumu 100.000 tolarů, kterou nejvyšší úředníci zemští v Čechách pro něho vypůjčiti se slíbili, posud hotově složeno bylo jenom 10.000 tolarů od presidenta komory české na rukojemství nejvyššího hofmistra zemského, Jiřího s Lobkovic, a taktéž 10.000 tolarů od nejvyššího kancléře na rukojemství nejvyššího písaře zemského; jednání s jinými osobami že nemělo výsledku. Komora radí císaři, aby učiněno bylo nejvyšším úředníkům připomenutí v příčině sehnání plné sumy. (1593, 9. února.)
49 Komora dvorská podává císaři zprávu o tom, co od r. 1587 jednáno bylo se stavy v Čechách, Moravě a Slezsku o defensí, a radí mu, aby od semi těchto, nežli na novo svolá schůzi jich zástupců, žádal výslovnou přípověď, že plnomocní poslové jejich vyhoví výtkám císařovým proti dřívějším usnesením v příčině defensí; i radí dále, aby na nejbližším sněmu českém upuštěno bylo od podmínky, le, v případu války neb veřejné hotovosti, berně na zaplacení vojska na hranicích při horních městech Uherských svolená, zadržána a na defensí obrácena býtt má, poněvadž by jinak hranice tyto obrany zbaveny a nebezpečí nepřátelskému vydány byly, jakož se bylo stalo s hranicí Charvatskou; příznivého usnesení sněmu českého že by zajisté také ostatní země následovaly. Na konec radí komora císaři, aby za příčinou opatření potřebných peněz vyžádal si od nejvyšších úředníků zemských v Čechách dobré zdání v příčině zavedení sbírky z masa. (1593, 12. února.)
50 Komora dvorská oznamuje nejvyšším úředníkům v Čechách, ze císař uznává potřebu svolati znovu sjezd poslanců ze zemí koruny České k poradám o společné defensí, že však jest toho úmyslu žádati na sněmu českém, aby i v tom případu, kdyby na defensí skutečně došlo, z berně na válku tureckou svolené vojsko na hranicích při horních městech Uherských placeno bylo, poněvadž by bez žoldu hranice opustilo a nepřátelům v moc vydalo; císař že žádá od nejvyšších úředníků zemských dobré zdání, kterého času by sjezd k poradě o defensí konán býti měl. (1593, 13. února.)
51 Jaroslav z Kolovrat, zemský fojt v Dolní Lužici, odevzdává císaři zprávu svých vrchních úředníků,o vyjádření širšího výboru stavů Dolnolužických v příčině obeslání nové schůze zástupců ze zemí koruny České, na které konečné sjednocení o defensí státi se má, a radí, kterak by při této schůzi posavadní spor mezi Horní a Dolní Lužicí v příčině stavění vojska k společné obraně uklizen býti mohl, (V PRAZE. 1593, 14. února.)
52 Rudolf II. žádá arciknížete Matyáše, aby s dvorskou válečnou radou uvažoval a dobré zdání podal, jakých prostředku by bylo třeba v případě náhlé potřeby válečné, nešli mimořádná pomoc od stavů českých již povolená a na Moravě i v Slezsku vyjednávaná v skutek uvedena bude. (V PRAZE. 1593, 14. února.)
53 Komora dvorská žádá českou dvorní kancelář za vydán císařského reskriptu, kterýmž by stavům království Českého a všech přivtělených zemí k bedlivému uvážení předloženy byly námitky císařovy, činěné proti návrhu mu podanému r. 1587 v příčině veřejní hotovosti a zvláště proti artikuli, aby v případě výpravy veřejné hotovosti peněžitá pomoc proti Turku nebyla zadržána, nýbrž aby na veřejnou hotovost jiná daň snad z masa, jakož v Cechách navrženo a na Moravě již zavedeno, odváděna byla. Země ke království přivtělené mají oznámiti, zdali ke dni, jejž císař určí v příčině společné úřady o defensí, plnomocníky své vypraví. (1593, 22. února.)
54 Starší nad havíři a rada dolu Kaňkovského přiznávají se, že mají statku vedle odhadu za 1052 kopy 30 grošů českých a že pro opatření veřejné hotovosti k šepmistrům na Horách Kutnách se připojili. — Starší nad havíři hor stříbrných na Horách Kutnách vyznávají, ze mají statku vedle odhadu z léta 1557 za 525 kop 53 groše 4 d. č. a že v příčině opatření veřejné hotovosti k šepmistrům a k obci Kutnohorské se přivtělili. — Konšelé minciřští a prejeřští dvoru Vlašského na Horách Kutnách vyznávají, že mají statku na dědinách k zadusí sv. Václava za 100 kop grošů c. a že k obci Kutnohorské v příčině veřejné hotovosti se připojili. — Kněz Jiřík Taxerus, opat kláštera Matky Boží v Sedlci přiznává se, že vedle odhadu z r. 1557 drží statku klášterního za 1800 kop grošů č. (NA KAŇKU, HORÁCH A V SEDLCI. 1593, 23. a 24. února.)
55 Dobiáš Šlechtín ze Sezemic a na Puchři i na místě Jana a Jetřicha vlastních bratří svých nedílných vyznává, že vedle odhadu z r. 1557 má statku za 1000 kop grošů č. — Jan, Václav a Mikuláš, bratří nedílní Šatní z Olivetu přiznávají se, že drží statku vlastního a zádušního, kteréhož po otci svém Jiříkovi Šatném z Olivetu užívají, vedle odhadu z r. 1557 za 2500 kop grošů č. (NA HORÁCH KUTNÁCH. 1593, 24. února.)
56 Královské přednesení na sněm, jenž zahájen byl dne 19. března 1593 na hradě Pražském.
57 Přílohy k předloze královské, přednesené na sněmu dne 19. března 1593.
58 Stížný spis, podaný Šebestianem Vřesovcem po zahájení sněmu léta 1593 dne 20. března nejvyšším úředníkům zemským, kterými žádá se 1. aby stavům oznámeno bylo, potvrdil-li císař Rudolf II. privileje království Českého, a stalo-li se tak, aby listina o tom ve sněmu přečtena byla; 2. aby císař uprázdněný úřad nejvyššího purkrabí vedle zřízení zemského obsadil a zboží úřadu tomu odňaté, zejména města Velvary a Hradčany, zase navrátil ,3. aby budoucně nebyl držán sněm neb soud zemský, dokud uprázdněné úřady zemské nebudou obsazeny 4. aby císař odvolal přísný mandát, který léta 1593 v příčině neplatné mince bez narovnání se stavy byl vydal, a aby obyvatelé panského a rytířského stavu z té příčiny nebyli před soud komorní poháněni; 5. aby císař více nevydával nařízení, kterými se vykonání nálezů soudních odkládá; 6. aby pro zamezení častých vražd v městech Pražských a jinde cizozemci, kteří nejsou v službách ani při řemesle, odtud vybyti byli, prodávání a nošení krátkých ručnic aby se zapovědělo, a ti, kteří v soudy vkračují násilným vybavením zločinců, z vězení, aby přísně trestáni byli; 7. aby usnesení sněmu z r. 1575, vedle kterého půjčky nepořádné ztrátou hrdla a statků se tresčí, zrušeno bylo a aby finnici jenom peněžitou pokutou stíháni byli; 8. aby císař nekupoval statků stavům náležejících; 9. aby "viza" na zápisy a vklady ve dekách zemských po uplynutí dvou neděl z desk zase vymazána byla; 10. aby pánům a rytířům na statcích jejich od služebnictva lesního ze sousedních panství královských v myslivosti bráněno nebylo; 11. aby artikule obecní, o kterýchž na sněmu l. 1575 usnesení se stalo, v tomto sněmu k dokonalému vyřízení přišly. (1593.)
59 Zpráva sněmovních vyslanců, z Hory Kutné o sněmovním jednání dne 23. a 24. března 1593.
60 Císař Rudolf II. žádá stavy české za povolení, aby nejvyšší komorník království Českého ves Běleč k úřadu jeho náležející a ve "forštu" panství Hrádku Křivoklátu ležící za jiný grunt mimo "forš"t směniti mohl. (1593.)
61 Císař Rudolf II. oznamuje stavům českým na sněmu shromážděným, jakou učinil smlouvu s purkmistrem a konšeli/, staršími obecními i na místě vší obce města Brodu Českého strany na onen čas při směně vsi Štomíře na ves Opočnici vymíněných ospův a vožení žernovův neb kamení mlýnského ke mlýnu Poděbradskému. I žádá stavův za povolení k smlouvě, aby Česko-Brodským ve dsky zemské vloženo býti mohlo. (1593, ve středu po neděli postní Oculi (24. března).)
62 Císař Rudolf II. oznamuje stavům království Českého na sněmu shromážděným, že dědičně prodal Mikulášovi Střelovi z Rokyc ves Libodřice, i žádá za povolení takového prodeje, aby táž ves pozůstalé manželce Mik. Střelové z R., jakožto mocné por učnici, ve dsky zemské vložena býti mohla. (1593, ve středu po neděli Oculi (24. března).)
63 Zpráva vyslaných z Kutné Hory o jednání sněmovním dne 24. března 1593.
64 Rudolf II. oznamuje Kutnohorským, že zvoleným v městě jich výběrčím Jiříkovi mladšímu z Řásné a Jiříkovi Růžickému s komory České instrukci vydána byla, jak by při vybírání sbírky sněmem povolené k zaplacení dluhu 100.000 kop míš. chovati se měli. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 26. března 1593.)
65 Stav městský žádá vyšší stavy na sněmu shromážděné za přímluvu k císaři, aby nedostatku kněžstva odpomoženo bylo, administrátor kněží z obcí a osad bezpotřebně aby nevyzdvihoval, při konsistoři pak lepší řád aby zaveden byl. (1593. 26. března.)
66 Pražané a města žádají vyšší stavy na sněmu shromážděné sa pomoc a přímluvu k císaři, aby lidé zvláště v městech Pražských kožešníkům, krejčím i jiným obchodníkům v živnostech překážky nečinili. (1593. 26. března)
67 Pražané a města království Českého žádají stavy vyšší na sněmu shromážděné, aby od usnesení z roku 1585 v příčině přijímání čeládky s fedrovními listy upuštěno bylo.
68 Vyslanci Kutnohorští podávají zprávu o jednání sněmovním dne 26. a 27. března 1593.
69 Zpráva vyslaných Kutnohorských o sněmování dne 27. a 29. března 1593.
70 Vyslanci Kutnohorští podávají správu o sněmovním jednání od 30. března do 1. dubna 1593.
71 Vyslanci Kutnohorští podávají radě města Hory Kutné zprávu o sněmovním jednání dne 2. dubna 1593.
72 Vyslanci Kutnohorští podávají radě města Kutné Hory zprávu o jednání sněmovním dne 3. dubna 1593.
73 Císař Rudolf II. oznamuje stavům českým na sněmu shromáMěným, že učinil směnu s nejvyšším sudím Jiřím Bořitou z Martinic o statek Lány, o rybník Žehrovský s násadou, s okrajky okolo téhož rybníka, z nichž plat na Hrádek Křivoklát se platil, s vrchností na mlýnu pod hrází téhož rybníka, dále o jednoho člověka ve vsi Nenačovicích prelátům kostela Pražského za poddaného jich ve vsi Vítově, kteréhož člověka ve Vítově jmenovanému sudímu také postoupil. Poněvadž taková směna k dobrému panství Křivoklátského jest, žádá císař stavův za povolení, aby to vše nejvyššímu sudímu a člověk v Nenačovicích prelátům kostela Pražského ve dsky vloženo býti mohlo. (1593, (y outerý po Judica) 6. dubna.)
74 Odpověď arciknížete Ferdinanda na ústní přednesení císařského rady Reicharta Streina v příčině stržného spisu, podaného na sněmu českém jménem stavu panského a rytířského nejvyšším úředníkům zemským. Arcikníže radí císaři, aby Ladislava z Lobkovic ihned zatknouti, vyslýchati a před soud pohnati kázal, aby takto účastníci vypátráni a potrestáni býti mohli; neradí však císaři, aby mimo soud proti vinníkům něco podnikal. Uprázdněný úřad nejvyššího purkrabí nechť císař co nejdříve obsadí osobou,která nenáleží k straně Popelově. (1593, 23. května.)
75 Dobré zdání arciknížete Ferdinanda na otázky, které císařský rada Reichart Strein po písemné odpovědi jemu předešlého dne dané v pamětním spise na novo přednesl. Arcikníže radí, aby císař především obsadu uprázdněný úřad nejvyššího purkrabí a aby Ladislava Popela z Lobkovic na hradě Pražském zatknouti dal, k čemuž prý má právo i přes to, že podobného případu ještě nebylo. Proti "povědomé osobě", totiž nejvyššímu hofmistru Jiřímu Popeloví z Lobkovic, jehož arcikníže seznal býti mužem "lstivým, obojetným a nevěrným", nechť císař soudně zakročí a dle zásluhy ho přísně potrestá. (1593, 24. května.)
76 Rudolf II. obesýlá stavy království Českého na hrad Pražský ke dni 30. června, aby o předešlém ujednání a svolení sněmovním relací sepsána a vyhlášena býti mohla. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 28. května.)
77 Císař Rudolf II. nařizuje Ferdinandovi Hoffmanovi z Grinpichlu a Krištofovi Želiňskému z Sebuzína, aby Jáchymovi Novohradskému z Kolovrat pojištění dluhu (66.000 kop) na panství Loketské zapsali do desk zemských. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 28. května.)
78 Návrhy o prostředcích, kterými by sjednocení dosaženo býti mohlo mezi vírou katolickou a stranou pod obojí. Dobré takové zdání navrhuje, aby konsistoř utrakvistická podřízena byla arcibiskupovi; svátek Mistra Jana Busi budiž zrušen, pouť lidu k špitálu na Oujezdě v den Husův zapovědína; učitelové aby nebyli podřízeni universitě, dokud by nebyla zreformována, znovuzřízení vysokých škol budiž provedeno na prospěch náboženství katolického; usnesení sněmu Tridentského budiž v skutek uvedeno; knihy kacířské aby byly z Čech vyhlazeny; na Malé straně Ť sv. Tomáše, na Starém městě u sv. Jakuba a u Matky Boží Sněžné na Novém městě Pražském aby zřízeny byly katolické fary; sa nepřítomnosti císaře budiž ustanoven místodržící, kterémuž přidáni aby byli dobří rádcové z cizozemců; kancionál český budiž opraven; školy soukromé aby byly zapovězeny; katechismus Canisiův ve všech školách budiž zaveden; metropolitní chrám aby byla zveleben, arcibiskup a preláti voleni byli z obyvatelův království Českého, v Lužici aby jmenován byl sufragán arcibiskupství Pražského. (1593.)
79 Císař Rudolf II. oznamuje komoře české, ze mu Joachym z Kolovrat k sumě 31000 tolarů léta 1579 půjčených na novo 35000 tolarů zapůjčil, i nařizuje, aby pojištění 66000 tolarů na panství Loketské a zapsání zástavy té do desk zemských bez odkladu opatřila. (V PRAZE, 1593, 1. června.)
80 Někteří členové konsistoře pod obojí oznamují papeži Klimentovi VIII., že administrátora (Fabiana Benha) jen sa tím účelem do Říma vypravili, aby nedostatku kněžstva pomoženo bylo; kdyby něco jiného vyhledával, že by tak činil jen pro ctižádost svou a zisk svůj vlastní. Ukazují na jeho nestálost u víře a nezákonné jednání v úřadě, i připomínají, že kněžím ženiti se dovoloval, nesvěcené kazatele usazoval na fary, a ačkoliv pětkrát do kanceláře císařské k napomenutí volán byl, předce se nepolepšil. Na konec slibují papeži poslušní býti, ustanovení církevního sněmu Tridentského zachovávati, dětem svátost oltářní nepodávati, dospělým však jenom po vykonané zpovědi, a manželství kněží staviti i zapovídati. (V PRAZE. 1593, 19. června.)
81 Chebští nařizují svým vyslaným v Praze, purkmistru Janu Wernherovi a syndikovi doktoru Bartoloměji Fuchsovi, aby proti poslednímu rozhodnutí císařskému, kterým zrušuje se clo dovozné v Chebu, však z věcí vyvážených se zavádí, privileje města hájili a žádali za jich šetření. (V CHEBU. 1593, 25. (15.) června.)
82 Zápis, že rada města Chebu zaslala svým vyslaným v Praze opis rozhodnutí císařského v příčině cla, kteréž příčí se privilejím téhož města, protož aby proti tomu čeho třeba přednesli. (1593, 25. (15.) června.)
83 Komora česká rozkazuje rychtáři a primasovi Starého města Pražského, aby v židech domy židovské, osoby obojího pohlaví i děti sečtli a poznamenání takové do komory české odeslali. (1593, 26. června.)
84 Císař Rudolf II. povoluje purkmistru a konšelům mesta Rakovníka prodání neb směnění dvou kmetích dvorů v Hříšové, které Justina z Hořešovic ke kostelu a faře sv. Bartoloměje v Rakovníku odkázala, když blíže města něco jiného zjednají, tak aby důchod kostela a fary neutrpěl žádné ujmy. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1595, 28. června.)
85 Stavové království Uherského vysílají Jana Kutassiho, biskupa Rábského a kancléře říšského, hraběte Františka Nadašdiho a hraběte Mikuláše Palffy-ho z Erdédu k stavům království Českého, aby při nich jako dobrých sousedích zjednali vydatnou pomoc proti společnému nepříteli Turku. (V PREŠPURCE. 1593, 1. července.)
86 Purkmistr a rada města Chebu oznam/ují svým vyslaným v Prase (purkmistru Janu Wernherovi a syndikovi městskému doktoru Bartol. Fuchsiovi), se schvalují zakročení jich při dvorní kanceláři sa vydání opisů listin, které se týkají sporu med Chebem a Saskem, hlavně obhájení regalií a spravedlností císaře a koruny České v onom kraji; odkazují vyslané v příčině cla k posledně vydané instrukcí a podotýkají, že vína, jaké se pro presidenta nad apelacími žádá, v Chebu dostati nelze. (V CHEBU. 1593, 2. července (22. června.))
87 Císař Rudolf II. nařizuje Václavovi z Říčan a Humprectovi Černínovi z Chuděnic, aby povolení dané Prašanům Staroměstským za služby při sněmích prokázané, le statky pozemské kupovati a besrelace do desk zemských klásti mohou, vepsati dali do desk zemských. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 5. července.)
88 Komora česká starším židům Pražským, aby nařízení v příčině sečtení všech židů šachováno bylo. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1593, 5. července.)
89 Komora česká Kutnohorským, poněvadž Václav Vilímovský, výběrčí ungeltu na Horách Kutnách, do Hradce odebrati se míní, a druhý výběrčí zase jiného pomocníka žádá, aby jmenovali a do komory české oznámili dvě nebo tři osoby, z nichž by výběrčí ungeltu mohl býti ustanoven. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1593, 14. července.)
90 Někteří poddaní ve vsi Stokově žádají Adama Chenica, faráře a děkana Tachovského, aby na ně mimo obvyklé roboty a dávky neukládal nových břemen, jinače že by museli si stěžovati při arcibiskupovi Pražském. (1593. 17. července.)
91 Komora česká táže se Kutnohorských, nebylo-li by jim na ujmu, kdyby Kaňkovští statky pozemské beni relace do desk klásti směli. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 4. srpna.)
92 Purkmistr a rada města Chebu dávají svému vyslanému v Praze, doktoru Bartoloměji Fuchsiovi, syndikovi, naučení, kterak počínati si má při jednání o záležitostech města, zejména v příčině cla a ochranné vrchnosti, kterouž sousední markrabí nad některými vesnicemi v kraji Chebském si osobují. (V CHEBU. 17. (7) srpna 1593.)
93 Zdání tajné rady císařské o žalobě, kterou císař pohání Šebestiána z Vřesovic pro stížný spis na sněmu podaný. (Před 19. srpnem 1593.)
94 Rudolf II. pohání Šebestiána Vřesovce z Vřesovic před soud zemský ke dni 5. října 1593 pro stížný spis, jejž ve svému nejvyšším úředníkům zemským neoprávněným spůsobem na místě pánů a rytířů na sněmu shromážděných byl podál, kterýms krále, pána svého, při stavích v ošklivost uvésti chtěl, a důstojnost královskou urazil. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 19. srpna.)
95 Někteří poddaní v Stokově stěžují si u arcibiskupa Pražského na děkana Tachovského, se, nové, nebývalé platy a roboty, které ani jemu ani předchůdcům jeho nekonali, na ně uvaluje, i prosí sa ochranu. (V ŠTOKOVĚ. 1593, 22. srpna.)
96 Nařízení císařské vyšlé e kanceláře České soudu komornímu, aby před soud na hrad Pražský obeslanému Šebestianovi Vřesovcovi z Vřesovic též i prokurátoru císařskému Jindřichovi z Písnice napožádání půhony, důhony vydávány a svědkové zapisováni byli. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 29. srpna.)
97 Biskup, hejtman, nejvyšší úředníci a soudcové zemští i některé osoby z stavův markrabství Moravského při soudu zemském v Brně shromáždění vysílají do Prahy k stavům království Českého některé své vyslané, aby vyjednávali o poskytnutí přátelské jim pomoci proti Turku. (V BRNĚ. 1593, 14. září.)
98 Adam Chenicius, farář a děkan v Tachove, ospravedlňuje se při arcibiskupu Pražském, Zbyňkovi Berkovi, proti žalobám některých poddaných v Stokově, i tvrdí, že od svých nespokojených poddaných jen toho po aduje, co vůbec poddaní svým vrchnostem konati jsou povinni. (V TACHOVĚ. 1593, 15. září)
99 Mandát Rudolfa II., jímž obesit stavy, aby dne 22. října do Prahy se sjeli a 23. t. m. na hradě i- Pražském najíti se dali, tak aby sněm předešlý k obecnému vyhlášení přijíti a skrze relací stvrzen f býti mohl. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 16. září.)
100 Rudolf II. obesílá Ladislava staršího z Lobkovic na Zbiroze etc. před soud zemský he dni 5. října 1593 pro stížný spis, kterýž návodem jeho Šebestian Vřesovec z Vřesovic jménem pánův a rytířův na sněmu shromážděných úředníkům zemským byl podal, jímž král při stavích českých v ošklivost uveden býti měl a důstojnost královská uražena byla. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 16. září.)
101 Kancelář česká nařizuje jménem císařským soudu komornímu, aby před soud na hrad Pražský obeslaným Šebestianovi Vřesovcovi z Vřesovic a Ladislavovi staršímu z Lobkovic půhony, důhony vydávány a svědkové zapisováni byli. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 20. září.)
102 Purkmistr a rada města Chebu poučují vyslaného svého v Prase doktora Bartol. Fuchsia, jak by dále jednati měl v příčině uklizení sporů se sousedním markrabstvím a v příčině zrušení cla pomezního. (1593, 20. září.)
103 Jindřich z Písnice, císařský prokurátor, pohání celou řadu pánův a rytířův českých, purkmistra a konšely Velvarské ku svědomí proti Šebestianovi Vřesovcovi v příčině spisu jménem panstva a rytířstva na sněmu 20. března roku 1593 podaného, i Šebestiána Vřesovce z Vřesovic, aby předložil jeden i druhý přepis téhož spisu. (1593, 27. září.)
104 Odložení pře Ladislava staršího z Lobkovic s Šebestianem Vřesovcem z Vřesovic do 15. října 1593. (1593. 5. října.)
105 Doložení k odkladu soudní pře Ladislava staršího z Lobkovic s Šebestianem Vřesovcem z Vřesovic, poněvadž prokurátoru císařskému jest dovoleno vésti svědky proti Ladislavovi z Lobkovic, že toho týž tolikéž vůli míti má. (1593, 7. října.)
106 Jindřich z Písnice, královský prokurátor, žádá Petra Voka z Rožmberka, aby podal svědectví proti Ladislavovi staršímu s Lobkovic v příčině podání stížného spisu do sněmu. (1593, v pátek po sv. Františku (8. října.\)
107 Rudolf II. ustanovuje hraběte Šebestiána Bliká nejvyšším nad tisíci jezdci německými, které bez odkladu má najmouti na obranu hranic Uherských, i nařizuje řád v příčině vyzbrojení, žoldu a chování vojska toho. (V PRAZE, 1593, 9. října.)
108 Císař Rudolf nařizuje Petru Vokovi z Rožmberka, aby Jindřichovi z Písnice, královskému prokurátoru, ve při proti Ladislavovi staršímu z Lobkovic svědectví obnovil, kteréž byl vydal proti Vřesovcovi. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 9. října.)
109 Císař Rudolf nařizuje Petru Vokovi z Rožmberka, aby královskému prokurátoru vydal svědectví při soudu komorním proti Ladislavovi staršímu z Lobkovic. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 9. října.)
110 Ladislav starší z Lobkovic žádá Petra Voka s Rožmberka, aby mu ve při s královským prokurátorem Jindřichem z Písnice při soudu komorním na hradě Pražském vydal svědectví ve příčině podání spisu stížneho do sněmu. (1593, 11. října.)
111 Arcikníže Ferdinand posílá svého dvorního sekretáře Konráda Dietze z Weidenburku k Jiřímu Popeloví z Lobkovic s vyzváním, aby vyplnil, čeho posel jeho žádati bude (t. j. aby vyrovnal dluh svůj arciknížeti). (1593, 15. října.)
112 Petr Vok z Rožmberka podává v přítomnosti císaře Rudolfa svědectví o podání stížného spisu do sněmu. (1593.)
113 List Ladislava staršího s Lobkovic nadepsaný císaři, nejvyšším tíředníkům zemským, soudcům a radům císařským, kterýmž. omlouvá odjezd svůj ze země, přiznává se, že spis stížný do sněmu padati dal, že mu však nikdy na mysl nepřišlo císaře, pána svého, uraziti, zlehčiti. (Bez data [1593, 17. října].)
114 Dvorská komora podává o usneseních sněmu českého na jaře léta 1593 své dobré zdání za příčinou sepsání proposice královské pro příští sněm. (V Praze, 1593, 18. října.)
115 Zápis nejmenovaného o processu Ladislava z Lobkovic. (1592.)
116 Rudolf II. dal Sebestianovi Vřesovcovi z Vřesovic proti Ladislavovi staršímu 0 Lobkovic, poněvadž Tt obeslání před soudem nestál, za právo stáné. (1593, 19. října.)
117 Zpráva o jednání soudil, litery -na hradě Pražském za přítomnosti císaře Rudolfa II. v době od 5. do 20. řijna 1593 veden byl proti Šebestianovi z Vřesovic a Ladislavu staršímu s Lobkovic prostížný spis na sněmu nejvyšším úředníkům zemským podaný. (V Praze, 1593, 20. října.)
118 Šepmistři a konšelé i všecka obec na Horách Kutnách oznamují, poněvadž nemohou v schni osobně k sněmu se dostaviti, že dávají plnou moc Sigmundovi Kozlovi s Rizenthalu a Řehoři Vodičkovi s velké rady i Pavlovi Litomyšlskému z starších obce, aby na místě jich účastni byli jednání sněmovního. (NA HORÁCH KUTNÝCH. 1593, ve čtvrtek po sv. Lukáši (21. října).)
119 Papež Kliment Vlil. přijímá Fabiana Rezka z Jelpachu, administrátora konsistoře pod obojí, i s duchovenstvem pod obojí v Praze a na venkově po odpřisáhnutí učení Husova a obřadů, pod obojí i po slavném vyznání víry katolické opět do lůna církve.
120 Proposice královská přednesená na sněmu, jenž zahájen byl na hrade Pražském dne 23. října 1593.
121 Císař Rudolf žádá stavy české za svolení, aby panství a zámele Přindecký, kterýs byl od bratří Švamberků se zástavy vyplatil, prodati aneb za jiné panství směniti směl, a tomu, kdožby jej koupil do desk zemských vepsati dáti mohl. (1593, 25. října.)
122 Královské předložení na sněm království Českého, kterým vykládá se stavům " poněvadž posavadní prostředky peněžní nestačí na válku s Turkem, že by potřebí bylo, aby kromě obvyklých berní ještě mimořádnou dobrovolnou pomocí, bud na penězích neb vyzbrojením a vydržováním jistého počtu lidu válečného jízdného i pěšího, k budoucímu polnímu tažení přispěli. Císař žádá stavův především, aby se vyjádřili, jakým způsobem by úmysl tento v Cechách ve skutek uveden býti mohl, poněvadž i v jiných zemích, zejména v říši, za podobnou pomoc žádati hodlá. (1593, 28. října.)
123 Stavové shromáždění na sněmu království Českého odpovídají stavům království Uherského na připiš jejich se dne 1. července 1593, že po úřadě s císařem usnesli se vyslati vedle příkladu předku svých do království Uherského vojsko pomocné proti Turku, nepříteli téhož království i všeho křesťanstva. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1593, 1. listopadu.)
124 Stavové na sněmu království Českého shromáždění oznamují stavům markrabství Moravského, že vedle usnesení sněmovního k žádosti jich poskytnuta jim bude pomoc válečná proti Turku. (NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1593, 3. listopadu.)
125 Rytíři na sněmu shromáždění přijali do stavu svého: Jana Mainer z Milhauzu, Michala Jeronýma [.....], Erazima Kvintusa z Dromstorfu, Eliáše Smitgrabnera, Václava Matyáše z Borovská, Jana Seltenšlo, Floriana Daniele Mejstřického z Vatikánu a Kašpara Rejského z Dubnice. (1593, 27. října. Kvatern relací zelený od 1589)
126 Stavové na sněmu shromáždění přijali Eneáše Gongagu knížete Mantuansltého sa obyvatele království Českého. (1593, 3. listopadu. Krát. relací zelený od 1589)
127 Stavové na sněmu shromáždění přijali Gabriele Štreyna svobodného pána na Švarcenavě, Hyršpachu a Hogsdorfu za obyvatele království Českého. (1593, 3. listopadu.)
128 Stavové na sněmu shromáždění přijali Vilíma s Grumpachu za obyvatele království Českého. (1593, 3. listopadu. Kvat. relac. zelený od 1589)
129 Stavové na sněmu shromáždění dávají své svolení, aby ves Běleč v hájemství Křivoklátském ležící a k úřadu nejvyššího komorníka království Českého náležející postoupena byla směnou císaři. (1593, 3. listopadu. Kvat. relac. zelený od 1589)
130 Stavové na sněme shromáždění schvalují směnu, kterou císař učinil s Jiřím Bořitou z Martinic, da mu za statek Lány něco peněz, rybník Žehrovský s příslušenstvím, plat ve vsi Žilině a jako náhradu za škodu vedením vody do zámku Lánského na gruntech jeho mu učiněnou kus lesa. (1593, 3. listopadu.)
131 Stavové na sněme shromáždění povolují, aby císař panství Přimdecké komukoli z obyvatelů království Českého dědičně prodati aneb za jiné statky směniti mohl. (1593, ö. listopadu.)
132 Stavové na sněme shromáždění povolují, aby panství Kynžvartské na další tři životy zástavou Kryštofovi Hendrychovi z Cedvic ponecháno bylo. (1593, 3. listopadu.)
133 Stavové na sněme shromáždění schvalují prodej vsi Libodržic od panství Kolínského a svolují, aby táž ves vdově po Mikuláši Střelovi z Rokyc do desk vložena byla. (1593, 3. listopadu.)
134 Stavové na sněme shromáždění svolují, aby dva poddaní v Opatovicích a dva hájky nad Solopisky od panství Kolínského Pavlovi Hrabaňovi z Přerubenic prodáni byli. (1593, 3. listopadu.)
135 Stavové na sněmu shromáždění dávají své svolení, aby smlouva císaře Rudolfa IL s Českobrodskými při směně vsi Štolmíře za ves Opočnici o ospy a vození žernovů do mlýna Poděbradského učiněná do desk zemských vložena býti směla. (1593, 3. listopadu.)
136 Stavové na sněmu shromáždění svolují, aby dvůr Haškovský ve vsi Veleslavíne z manství propuštěn a Ferdinandu hraběti Šlikovi dskami zapsán byl. (1593, 3. listopadu.)
137 Usnesení sněmu obecního, kterýž zahájen byl na hradě Pražském dne 23. října a ukončen 3. listopadu 1593.
138 Přísaha nových výhercích sbírky sněmem r. 1593 svolené.
139 Zbyněk Berka, arcibiskup Pražský, žádá císaře sa nařízení městu Lipému, aby predikanta vyhnalo a kněe jím ustanoveného přijalo.
140 Doktor Volfgang, farář Plzeňský, purkmistru a radě města Plzně, aby náboženství staré katolické tak, jaks dříve za předkův jich bývalo, v městě šachováno bylo a nové se nepovolovalo, aby faru opraviti a chudým zvláštní místo v kostele vykázati dali.
141 Komora česká nařizuje Kutnohorským, aby jmenovali dva výběrčí pro sbírku sněmem povolenou.
142 Mandát císaře Rudolfa o sbírky na zaplacení 100.000, kteréž se nejvyšší úředníci zemští byli vzdlužili na potřebu míst hraničných a pro ochranu království Českého. (1593, 15. listopadu.)


1 2 3 4



Přihlásit/registrovat se do ISP